Moudrost vyznání víry. Anselm Grün vykládá krédo „jinou optikou“

Zatím napsal německý benediktin a kněz Anselm Grün přes dvě stě knih, z toho jich v Portále dnes koupíte 12. Schopnost podat srozumitelně i složité pravdy a inspirace hlubinnou psychologií jde u něj ruku v ruce s pochopením pro pochyby i chyby lidí hledajících odpovědi. Proč vlastně musím vyjadřovat svou víru právě těmito větami? Copak nestačí věřit v Boha, který miluje člověka? Nač ještě tato složitá slova a věty, jež zavánějí starými časy? Spolu s autorem se vydejte na cestu krédem a můžete najít překvapivé odpovědi.

Knihu koupíte zde.

Ukázka

Úvod

Po jedné televizní talkshow za mnou přišel jeden z účinkujících a svěřil se mi: „To, co jste říkal, se mě hluboce dotklo. Dříve jsem míval pevnou víru. Dokonce jsem ministrovával. Jenže teď prostě nemůžu věřit tomu všemu, co nám církev předkládá k víře: zrození z panny, vzkříšení z mrtvých, nanebevstoupení. Nevím si s tím rady. Pořád ještě věřím, že je nad námi lidmi cosi většího. Rád bych věřil, jenže to prostě nedokážu.“ Rozhovor s oním mladým mužem mě přivedl k zamyšlení. Zjevně si myslel, že v jednotlivých výrocích Vyznání víry – kréda, tak jak je kdysi odříkával jako malý ministrant při mši, musí věřit věcem, které nemají nic společného s rozumným uvažováním. A to se mu zdálo divné.

Exotem na této zemi se cítí být „pastýř undergroundu“ Láďa Heryán.

Mnozí mladí lidé to dnes vnímají stejně jako zmíněný mládenec. A pokud pořád ještě chodí do kostela, většinou jsou nad slovy Vyznání víry bezradní. Sice je pořád ještě odříkávají, protože se to tak má dělat, ale ve skutečnosti nechápou, co to vlastně vypouštějí z úst. Jiní už se s církví dávno rozloučili, protože se jim její učení odcizilo.

V setkáních s takovými lidmi pokaždé pocítím potřebu vyložit jim křesťanské poselství tak, aby mu porozuměli: stalo se to pro mě věcí osobního zájmu.

Věřím v jednoho Boha

Vyznáváme-li, že věříme v Boha, nechceme se tím povyšovat nad jiná náboženství či nad jinak věřící lidi. Spíše tím jen prostě konstatujeme, že existuje pouze jeden Bůh. Různá náboženství ovšem mají o Bohu různé představy. A přece ten, kdo se skrývá za všemi těmito obrazy, je pouze jediný. Je to Bůh pro všechny lidi. Všichni jsme na cestě k němu. Ještě než ale začneme meditovat tajemství jediného Boha, musíme se nejprve ujistit, co to vůbec znamená věřit v Boha.

Od lidí, s nimiž se setkávám, opakovaně slýchám: „Nedokážu věřit v Boha. Ale věřím, že je něco nad námi. V Boha a v to všechno, co o něm hlásá církev, však věřit nedovedu.“ Na to se vždycky dotyčného zeptám: „A v jakého Boha tedy nedokážeš věřit?“ Za popíráním Boha totiž často vězí zcela konkrétní představa o něm, a právě ta je odmítána. Často to bývá nějaký konkrétní obraz, například představa Boha, jak z nebe pozorně sleduje, co lidi na zemi tropí, jen aby je mohl potrestat, jakmile zhřeší, nebo představa Boha, který milostivě čeká jen na to, až ho lidé poprosí o pomoc. Tito lidé si s Bohem spojují poněkud dětinskou představu, kterou možná právě proto odmítají.

Knihy Anselma Grüna naleznete zde.