Třetí vlna v kognitivně-behaviorální terapii

Po tzv. „první vlně“ (behaviorální terapie zaměřená nikoliv na analýzu nevědomých psychických procesů, nýbrž na zjevné chování klientů) a „druhé vlně“ („klasické“ KBT, která vznikla integrací behaviorální terapie s tzv. kognitivní terapií) se od osmdesátých let objevují nové přístupy, označované jako tzv. „třetí vlna“.

Cílem této knihy je inspirovat nejen KBT terapeuty, ale terapeuty jiných směrů a rozšířit styl jejich práce. Zaměřuje se speciálně na terapii zaměřenou na schémata Jeffreyho E. Younga, na terapii pomocí přijetí a závazku Stevena C. Hayese, na všímavosti založenou KBT a dialekticko-behaviorální terapii Marshy M. Linehanové. V každé kapitole kniha nabízí východiska daného směru, používané léčebné terapii i konkrétní ukázky terapie a cvičení. 

 Ukázka:

3.4 Terapeutické postupy v ACT

ACT je zážitkovou terapií a terapeuti se ji snaží přiblížit množstvím cvičení a přirovnání. Je to nutné, protože v mnohém je tento terapeutický přístup od klasické psychoterapie radikálně odlišný. Vychází ze základního předpokladu, že nemůžeme věci pochopit, dokud je neprožijeme.

Mohlo by vás také zajímat: Kniha o léčbě závislostí pro terapeuty i jejich klienty

Podle Harrise (2009) se zkratka ACT (acceptance and commitment therapy) nemá hláskovat A-C-T, ale vyslovit najednou, neboť je to „akt“, tedy jednání. ACT je behaviorální terapií. Zdůrazňuje, že je třeba začít něco dělat, jednat. Nejde však o libovolné jednání, nýbrž o jednání na základě našich hodnot. Má tedy značný existenciální rozměr. Odpovídá na otázky jako: „Za co se chcete ve svém životě postavit?“ „Co je pro vás skutečně důležité?“ „Jak chcete, aby si vás lidé pamatovali?“

Je to také jednání, které se vyznačuje všímavostí. Když jednáme vědomě, plně si uvědomujeme, co se děje, jsme otevření svému vnitřnímu prožívání a plně zapojení do všeho, co děláme. Vychází to ze základního poselství, které zní: „Přijměte to, co nemůžete kontrolovat, a zavažte se k takovému jednání, které váš život obohatí.“ Záměrem ACT je pomoci lidem, aby žili bohatý, plný, smysluplný život při akceptování bolesti, kterou život nevyhnutelně přináší. ACT toho podle Harrise (2009) dosahuje tím, že:

• nás učí efektivně zacházet s bolestivými myšlenkami a emocemi tak, aby na nás měly mnohem menší vliv;
• pomáhá nám ujasnit si, co je pro nás opravdu důležité a smysluplné, tedy pomáhá nám objasnit naše hodnoty a toto poznání využít k tomu, abychom své jednání usměrňovali, řídili, vedli a motivovali k dosažení stanovených cílů a tak obohacovali svůj život.

Terapeut provozující ACT je v plném kontaktu s klien tem. Je otevřený, autentický, všímavý, soucitný, respektující a dobře si vědomý svých základních hodnot. Měl by sám žít v souladu s tím, co ACT hlásá. Jeho terapie podporuje prožívání a experimentování. Vztah terapeuta a klienta v ACT je charakterizován následující metaforou: Terapeut není nějakou osvícenou bytostí, která vyřeší všechny problémy. Terapeutický vztah se spíše podobá tomu, že klient stoupá na svůj kopec a terapeut na ten svůj. A ze svého kopce terapeut může vidět něco na klien tově kopci, co klient nevidí – nebezpečnou lavinu, lepší cestu. Není to tak, že terapeut již dosáhl vrcholu kopce a spokojeně si tam sedí. I on stoupá, dělá přitom chyby a stále se z nich učí. Je v podobné situaci jako klient. Všichni až do smrti stoupáme na svou horu. A stále se zlepšujeme a cestou se učíme. Právě to dělá terapeut i klient.

Při konceptualizaci případu si terapeut klade následující dvě otázky.

1. 
   Kam se klient chce podle svých hodnot dostat? Tedy ptáme se: Jak chce klient růst a rozvíjet se? Které své osobní kvality a silné stránky chce rozvíjet? Jak se to bude projevovat v jeho chování? Jak toho chce dosáhnout? Jaké vztahy chce budovat? Jak chce vycházet s jinými lidmi? Co je pro něj v životě důležité? Co je pro něj důležité, když čelí krizi nebo problémům? Jaké oblasti v jeho životě jsou pro něj důležité? Jaké cíle nyní ve shodě se svými hodnotami má?
2. Co mu v tomto posunu může bránit? ACT předpokládá tři hlavní bariéry bránící všímavému, podle hodnot prožívanému, plnohodnotnému životu. Je to (a) splynutí (fúze), tedy odpověď na otázku, s kterými pro něj neužitečnými myšlenkami se klient ztotožňuje. Dále je to (b) vyhýbání, kdy terapeut s klientem hledá, jakému vnitřnímu prožívání – myšlenkám, emocím, vzpomínkám, nutkáním atd. – se klient pokouší vyhýbat nebo se jich zbavit. A nakonec je to (c) neužitečné jednání, kdy se terapeut a klient spolu snaží zjistit, jaké jednání klienta omezuje nebo zhoršuje jeho život. Nebo zjednodušeně: S jakými prožitky klient splývá? Jakému svému prožívání se vyhýbá? Co dělá, aniž mu to nepomáhá?

Tradiční ACT protokol začíná prací na odstupu a akceptaci a pak přechází k nácviku všímavosti, což jsou strategie, které jsou zaměřeny na zvýšení kontaktu s přítomnou chvílí. Poté se věnuje tomu, aby klient pochopil, jak konceptualizovat svoje já, nakonec probírá hodnoty klienta a angažované jednání.

Při práci s páry nebo s nemotivovanými klienty začíná ACT objasňováním jejich hodnot a angažovaného jednání. Pak přechází k práci s odstupem a akceptací, kontaktem s přítomnou chvílí a končí pochopením obrazu já jako kontextu.

Během terapeutických sezení vede terapeut klienta od utrpení, způsobovaného kognitivní fúzí, vyhýbáním prožívání a nefunkčním konáním, k vitalitě, jež se vyznačuje klientovou schopností být plně přítomen v dané chvíli, otevřený všemu příjemnému i nepříjemnému, co přichází, a dělat to, co funguje. V každém sezení se terapeut snaží zvýšit klientovu psychologickou flexibilitu. Poukazuje na to, že chování, které je takto zaměřeno, je efektivní, a které jde proti tomuto principu, je nefunkční. Když je klientovo nefunkční chování málo uvědomované (tj. klient ho dělá impulzivně nebo v režimu autopilota), terapeut učí klienta postupy všímavosti, jež mu pomáhají, aby si plně uvědomoval a zapojil se do toho, co dělá. Když je nefunkční chování silně ovlivněno fúzí s neužitečnými předpoklady, terapeut může pracovat na odstupu od nich a spolu s klientem objasňovat jeho hodnoty jako alternativní zdroje motivace. Když je nefunkční chování silně ovlivněno nechtěným vnitřním prožíváním, pracuje terapeut s klientem na ochotě toto prožívání přijmout. Pokud klient postrádá dostatek schopností nebo selhává při jejich využití, může se v sezeních nacvičovat jejich vhodné používání.

Knihu Třetí vlna v KBT koupíte na našem e-shopu.