Příběh vážky je vyprávění o překonání démona alkoholu i návratu ke kořenům

I my v ní máme své menšiny, i my jsme zažili systémové utlačování a ničení jedné rasy a i naše historie zná násilné oddělování rodin a „péči“ státu tam, kde má být rodina. Příběh vážky je autentickým vyprávěním ženy, která zažila dno závislosti na alkoholu, hledání identity i návrat ke kořenům. A možná zažijete obdiv k její nezdolnosti, možná také zatoužíte pátrat po těch, co nás předcházeli. Protože tohle vyprávění se zaryje pod kůži nejen těm, kteří mají v oblibě indiánské sepětí s přírodou a jejich šamanské cesty.

O znovuokouzlení mě poučili Indiáni - Otec Paul Keenan na cestách duše

V Kanadě se Příběh vážky, přestože napsán pro dospělé, setkal s nesmírným ohlasem také u mladých lidí a nyní je vyprávění o naději a nezlomnosti součástí vzdělávacích programů a školní výuky. Právě proto, že je to autentický, prostě formulovaný, ale nesmírně silný životní příběh o hledání kořenů a čerpání síly z nich.

Monique Gray Smith o nezlomnosti:

Pamatuju se na to, jako by to bylo včera. Právě skončil třetí den shromáždění mládeže, které jsem vedla, a balila jsem si věci, když za mnou dozadu přišla mladá žena a třesoucím se hlasem a se slzami v očích mi řekla: „Mohla bych s vámi mluvit?“ Posadily jsme se, uvařily si čaj a já jsem vyslechla jeden z nejneuvěřitelnějších příběhů o nezlomnosti. Hlavou mi běželo, jak je možné, co způsobilo, že tahle mladá žena je ještě naživu? Co jí dodává tu nezlomnost? Podobný příběh jsem neslyšela poprvé. Ale stal se z toho jakýsi katalyzátor a já jsem si tuhle otázka začala klást, kdykoli jsem měla tu čest vyslechnout vyprávění o něčím osudu. Uvědomila jsem si, že jediný člověk má moc hluboce ovlivnit všechny ostatní.

Ráda bych zasadila nezlomnost do kulturního kontextu. Když jsem poslouchala životní příběhy původních obyvatel Kanady, napadlo mě, že nezlomnost je něco jako lapač snů z červené vrby – někteří z vás možná vědí, že větvičky tohohle stromu jsou tak ohebné, že vlastně nikdy neprasknou. A podobné je to i s lidskými bytostmi. Když takový lapač snů rozvážete, narovná se znovu téměř do původního tvaru, ale je už navždy pozměněný. Je to podobné jako zažít trauma – můžeme se znovu narovnat, ale jsme už navěky jiní.

Poslechněte si TED talk autorky na téma Nezlomnost a síla jedince (v angličtině) 

Ukázka:

Rozhovor zahájil hlas alkoholičky. Už přes rok abstinuješ, takže víš, že to máš pod kontrolou. Zkrátka si dneska dej pár piv. Vždycky dokážeš zase přestat.

Přerušilo ho moje svědomí, hlas střízlivosti. Musíš už konečně přijmout fakt, že jsi alkoholička. Nemůžeš si dát ani jediné pivo. Bude to první krůček k mnoha dalším, a nakonec umřeš nebo někoho zabiješ.

Znovu se ozval hlas alkoholičky: Jsi pořád ještě mladá. Máš spoustu času na to, abys přestala pít. A jsi v Torontu, nikdo se to nikdy nedozví.

Hlas střízlivosti namítal: Nedělej to. Už jsi došla příliš daleko, než aby ses vracela k bývalému životu. Nemusela by ses už nikdy vrátit. Vzpomeň si na všechno to utrpení. Na vlastní i na to, co jsi způsobila jiným.

Chtěla jsem, aby ty hlasy, co se mi střetávaly v hlavě, konečně sklaply. Servírka už byla tak blízko, že jsem málem cítila vůni jejího parfému. Rychle na mě mávla rukou a naznačila mi, že za chvilku je u našeho stolu.

Sakra! Chci pivo. Tak kde jsi? Hoď sebou! Vypadalo to, že hlas alkoholičky je silnější. Schoulila jsem se na židli, zkřížila ruce na prsou a popuzeně vzdychla. Pak jsem ale koutkem oka zahlédla dvě vrásčité hnědé ruce spočívající na zábradlí, které oddělovalo zahrádku od chodníku.

Zvedla jsem hlavu. Stál tam nějaký muž. Otrhané oblečení mu plandalo na hubeném těle. Ale tmavá pruhovaná vesta, kterou měl pod sakem, mu slušela. Možná pocházela z jeho bývalého života, nebo to byl podařený úlovek z místního dobročinného obchodu. Na krku mu visel jelenicový náhrdelník a na něm přívěsek vykládaný korálky – léčivý kruh.

Monique Gray Smith je oceňovaná kanadská spisovatelka, řečnice a terapeutka, která často píše a hovoří o nezlomnosti domorodých komunit v této zemi. V poslední době se zabývá traumatem způsobeným nuceným pobytem v internátních školách pro původní obyvatele a jeho dopadem na další generace a svým krajanům pomáhá i ve svém poradenském centru Bubínek. Je známá mimo jiné vyprávěním inspirativních příběhů na svých vystoupeních.

Jeho oči byly téměř černé a plné něhy. Upřeně se na mě díval, jako by věděl, kdo jsem… jako bych byla jeho příbuzná. Nitrem se mi rozlil hřejivý pocit. Muž se naklonil přes zábradlí a tiše řekl: „Nikdy nepochybuj o tom, kdo jsi ty a kdo je tvůj národ. Máš to v očích. A já vím, že to máš i v srdci.“

Pokývl hlavou a usmál se: byl to široký, bezzubý úsměv. „Co to bude?“ Servírčin hlas mě vytrhl ze zamyšlení a já se znovu zapojila do hovoru u stolu.

„Mohla byste mi přinést ještě jednu pepsi bez cukru, prosím?“ vykoktala jsem a pak jsem se napřímila na židli. Když jsem se znovu otočila, muž byl pryč.

Vyskočila jsem, vyběhla na ulici a rozhlížela se vpravo vlevo, ale nikde po něm nebylo ani stopy. Začalo mi to vrtat hlavou. Stalo se to vůbec?

Moji kamarádi byli pořád zabraní do hovoru. V hlavě mi znovu zazněl Bein hlas a její moudrá slova: „Dávej na sebe pozor a všímej si každého, kdo ti zkříží cestu. Nikdy nevíš, kdo ti přinese nějaké poučení nebo příběh, který ti bude užitečný.“

V následujících letech jsem si mnohokrát vzpomněla na své letmé setkání s tím mužem a vzpomínala na vřelost v jeho očích a na jeho poselství. Když jsem si vybavila jeho úsměv, působilo to blahodárně na mou duši. Věděla jsem totiž, že ten bezdomovec na Bay Street mi tehdy zachránil život.

Knihu Příběh vážky si můžete koupit na našem e-shopu