U ambonu – sbírka kázání z doby koronavirové

Kniha U ambonu je výběrem z tohoto unikátního souboru duchovních promluv. Šest autorů – katolických kazatelů – v nich nejen zajímavě vykládá text Písma a související témata, ale zachycuje i nové přemýšlení o tom, jak v moderním světě žít křesťanství, jak se vyrovnávat s nečekanými a zásadními zvraty, které představovala například daná krize, jak vystoupit ze zabydleného prožívání víry směrem k větší dospělosti a autenticitě.

Kniha tak zůstává svědectvím o době, ve které vznikla, ale zároveň nabízí myšlenky, zkušenosti a spirituální inspiraci i pro budoucnost.

Ukázka:

Celým srdcem, ne jenom trošku (Tomáš Roule)

„V tomto čase nemáme ani vladaře ani proroka ani vůdce, nemáme celopaly ani zápalné oběti ani obětní dary ani kadidlo, nemáme místo, kam bychom ti přinesli oběť prvotin a kde bychom nalezli milosrdenství.“ (PrAzar 1,38) Takto Azariáš pozvedá svůj hlas v situaci, kdy je sám v krajní nouzi, stejně jako celý jeho lid. My se nacházíme v situaci, která není ani zdaleka tak dramatická, ale i pro nás je hodně věcí jinak. V době korona krize jsme se nemohli scházet k bohoslužbám, nemohli jsme se volně pohybovat, nemohli jsme cestovat, abychom sami sebe uchránili před nákazou a předešli jejímu šíření. Možná si v tuhle chvíli lépe uvědomujeme,co pro nás znamenají svátosti, co pro nás znamená Boží slovo. Možná si díky tomu víc uvědomujeme, že eucharistie a Boží slovo jsou doopravdy potravou pro naši duši.

Ladislav Heryán na této zemi - Stopařem na této zemi ; Exotem na této zemi ; Sami na této zemi? K dispozici jsou také na CD jako audioknihy.

Myslím, že do této situace dobře zapadají slova Pána Ježíše: „Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ (Jan 4,23–24) Slova z přídavku ke knize Daniel, kterými jsme začali, na to skvěle navazují. „Kéž bys nás přijal pro sklíčenost mysli a pokoru ducha. Nyní tě chceme celým srdcem a s bázní následovat a hledat tvou tvář.“ (39.41) V Duchu uctívat Boha, následovat ho celý srdcem, tedy nejenom trošku, neutíkat, neschovávat se před ním, ale hledat jeho tvář. Hledat jeho tvář v běžných událostech každého dne. Ty přinášejí také situace, které nám někdy nejsou příjemné, možná jsme současnou situací přinuceni trávit více času se svými blízkými a může to mezi námi křísnout. Stane se, že jeden druhému ublížíme. Na pocit ublíženosti někdy reagujeme tím, že se vůči druhému uzavřeme. Křesťanství nám z tohoto vnitřního exilu chce pomáhat ven, abychom ze sebe vycházeli a mohli jít dál. Nabízí nám odpuštění, jež z Božího pohledu funguje jako taková přímá úměra. Není to ale snadné. I spravedlivý zhřeší sedmkrát denně, srovnejte citát z Přísloví 24,16. Petr se v evangeliu ptá Pána Ježíše, jestli tedy svému bližnímu máme odpustit sedmkrát. Když se totiž v Bibli řekne sedmkrát, myslí se tím opravdu mnohokrát. Ježíš rád používá nadsázku, a tak řekne nikoli sedmkrát, ale dokonce sedmdesát sedmkrát. Vyplývá z toho, jakou důležitost přisuzuje tomu, abychom si navzájem odpouštěli.

Podcastový projekt U ambonu nadále pokračuje a rozšířil se o další inspirativní řečnice a řečníky. Starší i aktuální (každé pondělí a pátek) promluvy  na různá témata si můžete poslechnout na https://www.fortna.eu/uambonu

Ladislav Heryán je známý salesián a autor řady knih.
Josef Prokeš je jihočeský kněz a autor výrazné knižní prvotiny Pán se stará.
Pavel Pola je bosý karmelitán, převor kláštera u Panny Marie Vítězné (Jezulátko).
Petr Glogar je bosý karmelitán a představený projektu Fortna na Hradčanech.
Tomáš Roule je kněz a spirituál kněžského domu Nepomucenum v Římě.
Petr Vacík je jezuita, ředitel Exercičního domu v Kolíně.

Vlastně by odpuštění mělo být něčím, co nás jako Ježíšovy učedníky charakterizuje. Naše odpouštění má být neúnavné. Sami ale víme, jak je to ne snadné. Když bratru nebo sestře něco odpustíme, většinou zdůrazníme, že by bylo dobré, aby se to už neopakovalo. Je těžké odpouštět stále znovu, je těžké mít pořád důvěru a trpělivost. Naše srdce je už takové. Naše láska má své meze. Naproti tomu láska našeho nebeského Otce je bez jakýchkoli mezí. Otec nám odpouští stále znovu a my mu k tomu dodáváme denně desítky, stovky, tisíce příležitostí. Touží, abychom přijímali jeho milosrdenství a byli schopni je předávat dál. A můžeme si být jisti, že to, co odpouštíme my druhým, je nepatrné oproti tomu, co odpouští on nám. Proto ona neúměrnost v tom podobenství, které Pán Ježíš Petrovi vypráví, aby pochopil.

Josef Prokeš má dobrou zprávu - Pán se stará

Byli jsme v situaci, kdy se toho spousta nemohla dělat, v hlavě nám to možná spouštělo automatické katastrofické scénáře, co všechno ještě bude. Je třeba se před těmito myšlenkami, které nám nahánějí strach a paniku, chránit. Je to pokušení. Jan Werich se jednou zeptal, kdy je vlastně člověk šťastný? A odpověděl si: „Když o tom neví.“ Pomalu nám dochází, jak je náš život za běžných okolností úžasný, bohatý, co všechno máme. A vlastně to považujeme za samozřejmé. Bylo dobré se v oněch mimořádných dnech, které byly, ale které třeba zase nastanou, nesoustředit na to, co nemůžeme, ale na to, co můžeme. Okolnosti nám uložily docela citelný půst. Půst od spousty dobrých a užitečných věcí. My se učíme být na různých věcech svobodnější. Velmi mě zaujala slova jednoho českého novináře, tak bych z jeho článku na závěr rád odcitoval. „Koronavirus by nás mohl naučit vyjít ven ze sebe. Myslet za roh, třeba i na lidi, kteří jsou v nesrovnatelně horší situaci než my v Česku. Berme ta ochranná opatření jako šanci se trochu změnit. Najednou máme skutečný společný zájem, najednou to sami bez druhých nezvládneme.“ (Martin Fendrych)

***

Knihu U ambonu můžete zakoupit na našem e-shopu