Když píše Yalom, nemusíte se bát číst O smrti a životě

Koupit na e‑shopu

Představovat Irvina Yaloma čtenářům jen trochu zběhlým v zájmu o psychologii se může zdát jako porušení bontonu, podobně jako vysvětlovat, že nůž držíme v pravé ruce. Na svém kontě má 17 knih beletristických i odborných, přeložených do desítek jazyků s miliony prodaných výtisků. Po memoárech Stávám se sám sebou (česky 2018) i on sám věřil, že udělal poslední tečku za tvůrčí prací. Nemoc jeho ženy se ale stala tsunami, jež převrátila mnohé z toho, co považoval za jisté.

Proč byste se vlastně měli začíst do knihy O smrti a životě? Yalom předkládá příběh psaný z perspektivy dvou milujících se lidí (strávili se ženou společně neuvěřitelných 70 let), z nichž jeden jde smrti vstříc a druhý zůstává. Bez příkras, autenticky, s velkou empatií a otevřeností. Trávíte s Yalomovými den po dni v okamžicích loučení se s lidmi, věcmi, bilancujícími naplněný život a zároveň čelícími strachu a bolesti. Už jen to, že se ve vás ozval strach o něčem takovém číst, dokazuje, jak nesmírně potřebné dílo vzniklo.

Memoáry Irvina Yaloma, jak se stává sám sebou

Když Marylin dospěje do okamžiku, kdy prosí: „Jsem teď naživu jenom kvůli tobě. Ničí mě pomyšlení, že tě opustím. Jenomže už je čas, Irve. Prosím, musíš mě nechat odejít,“ Irvin k sobě teprve vpouští myšlenku, že čas s milovanou ženou je u konce. Jejím odchodem začínají další kapitoly knihy i jeho života. Píše o zmatku, který v něm vyvolávají chvíle, kdy zapomene, že s Marylin nemůže sdílet nové zážitky, depresi a co mu pomáhá se z ní dostat, ale i o nečekané sexuální touze, která ho svou silou v 88 letech překvapí. Smrt odhaluje až na kost a Yalom je ze všech svých knih zde tím nejupřímnějším, nejuvěřitelnějším a nejzranitelnějším vypravěčem, kterému se daří najít smíření se stárnutím i koncem života.

Knihu A Matter of Death and Life z angličtiny přeložila Linda Bartošková.

Ukázka:

„Emily, už jsem skoro připravený začít, ale nejdřív budu potřebovat pár minut, abych si znovu pročetl váš e-mail.“ Zatímco jsem procházel v počítači poštu a snažil se, marně, najít e-mail od Emily, ta se hlasitě rozplakala. Otočil jsem se k ní a ona mi podávala přeložený papír, který vytáhla z kabelky.

„Tady je ten e-mail, který hledáte. Přinesla jsem ho s sebou, protože když jsme se setkali posledně, to bylo před pěti lety, taky jste nemohl můj e-mail najít.“ A rozplakala se ještě hlasitěji. Přečetl jsem si první větu jejího e-mailu: „V posledních deseti letech jsme se setkali při dvou příležitostech (celkem jsme měli čtyři sezení) a hodně jste mi pomohl…“ Nemohl jsem číst dál. Emily začal hlasitě naříkat a pořádat opakovala: „Jsem neviditelná, jsem neviditelná. Čtyřikrát jsme se setkali, a vy mě nepoznáváte.“

RECENZE: Yalomovy rozhovory s duší

Polekaně jsem odložil list a otočil se k ní. Slzy jí tekly proudem. Hledala v kabelce papírový kapesník, nenašla, tak se natáhla ke krabici s kapesníky na stolku vedle její židle, ale, bohužel, krabice byla prázdná, takže jsem musel jít na toaletu a přinést jí několik útržků toaletního papíru, které zbývaly v roličce. Jen jsem se modlil, aby jich nepotřebovala víc.

Chvilku jsme mlčky seděli a v tu chvíli mi to došlo! Tohle byla ta chvíle, kdy jsem si uvědomil, skutečně uvědomil, že už očividně nejsem schopen v praxi pokračovat. Paměť mi vynechávala až příliš. Takže jsem zanechal snahy o profesionalitu, vypnul počítač a obrátil se k ní. „Strašně mě to mrzí, Emily. Tohle setkání je úplná noční můra.“ Zase jsme chvíli mlčeli, zatímco Emily se uklidňovala a já pochopil, co musím udělat. „Emily, chci vám říct několik věcí. Za prvé, cestovala jste sem takovou dálku plná nadějí a očekávání, které jste vkládala do našeho sezení, a já s vámi velice rád strávím následující hodinu a nabídnu vám, co mohu. Ale protože jsem vám způsobil takové trápení, rozhodně od vás nemohu přijmout žádný poplatek. Za druhé chci probrat váš pocit, že jste neviditelná. Prosím, poslouchejte mě a slyšte dobře, co musím říct: moje zapomnětlivost nemá nic společného s vámi, naopak souvisí pouze se mnou. Dovolte mi, abych vám teď pověděl něco o svém životě.“

Problém Spinoza uzavřel románovou trilogii inspirovanou filozofy

Emily přestala plakat, otřela si oči kapesníkem a s napjatou pozorností se na židli naklonila blíž. „Především vám musím říct, že moje manželka, se kterou jsme pětašedesát let, je teď vážně nemocná, má rakovinu a podstupuje mimořádně nepříjemnou chemoterapii. Jsem tím hrozně otřesený a zhoršilo to moji schopnost soustředit se na práci. Chci vám také říct, že jsem si nedávno kladl otázku, jestli se zhoršila i moje paměť natolik, aby mi to bránilo nadále pracovat jako terapeut.“ Takto jsem mluvil a přitom se velmi podezíravě poslouchal: v podstatě jsem jí tu vykládal, že za to může stres z manželčiny choroby – ne já. Zastyděl jsem se: vím přece, že mi paměť selhávala už před tím, než žena onemocněla. Pamatuji si, jak jsme před několika měsíci šli na procházku s jedním kolegou a já se mu svěřil se svými obavami ze zhoršující se paměti. Popsal jsem mu svoji ranní očistu v koupelně, a že jsem po holení úplně zapomněl, jestli jsem si už vyčistil zuby. Teprve když jsem zjistil, že je kartáček mokrý, měl jsem jistotu, že už jsem ho použil. Vzpomínám si, jak to kolega okomentoval (trochu ne omaleně, na můj vkus): „Víš, Irve, přesně tohle se stává, když si nic nezapisuješ.“

Emily, která pozorně poslouchala, řekla: „Doktore Yalome, tohle je jedna z věcí, o kterých jsem s vámi chtěla mluvit. Dělají mi starosti podobné věci. Zvlášť mě znervózňuje, že mi dělá problém rozpoznávat obličeje. Děsím se, že u mě začíná Alzheimerova choroba.“

Knihu O smrti a životě koupíte na našem e-shopu