Nepřehlédněte novou knihu Torey Hayden Přehlížená holka

Koupit na e‑shopu

Nejnovější román Přehlížená holka (také jako e-kniha) přivádí čtenáře do Walesu ke čtrnáctileté Eloise, která po všem zanedbávání a zneužívání nevěří už nikomu. Až na Torey, která „píše knížky“ a pomáhá dětem. Eloise za ní sama vyrazí, aby si od ní nechala pomoct. Zdá se, že je to její poslední šance, jak vybřednout ze zpackaného života. 

Terapie, která se začne odehrávat, je sérií nezvyklých sezení, které klopýtají o Eloisinu nechuť o věcech mluvit, opakované útěky a imaginární kamarádku, jejíž osudy se mísí s životem dívky z předposlední pěstounské rodiny, kde Eloise žila. Torey v tomto složitém procesu hledá trpělivě a znovu body, o které by opřela vznikající vztah se zraněnou, neobyčejnou dívkou s bohatým vnitřním světem. Torey rozhodně není žádná suchopárná terapeutka a dokáže svým klientům odhalit ledacos o sobě. Stejně jako Eloise měla snové světy, kterým druzí nerozuměli, a v šestnácti utratila všechny své peníze za tužky, na které nechala vygravírovat jména svých imaginárních kamarádů. Kniha plná zvratů spěje k rozuzlení, když o Eloise projeví zájem otec, který se zbavil závislosti, vrátil se z vězení, znovu se oženil a má malého synka. Splní se naděje o dobrém konci příběhu?

Holka, kterou nechtěli - stane se Jessie znovu malou, citlivou holkou?

Z anglického originálu The Invisible Girl: The True Story of an Unheard Voice přeložila Linda Bartošková.

Ukázka:

Když děti konečně odešly, otočila jsem se k Eloise, která zůstala sedět na židli v kruhu. Posadila jsem se vedle ní. „Tak povídej, co pro tebe můžu udělat?“

„Musím se dostat zpátky k pěstounům v Moelfre.“

Ta žádost mě zaskočila, takže jsem jen řekla: „To je odsud hodně daleko.“ Vzhledem k tomu, že moje práce ani vzdáleně nesouvisela s přepravováním dětí na různá místa, zeptala jsem se: „Můžeš mi to trochu víc vysvětlit, prosím?“

Eloise odvrátila pohled a otráveně zafuněla, jak to puberťáci dělají, když se dospělí chovají natvrdle. Znovu vzdychla a podívala se na mě. „Došlo k tomu, no, velikému nedorozumění. Kvůli prstýnku. Já ho nevzala. Fakticky nevzala, jenže Olivia se rozčilila, takže mě přestěhovali od Powellových sem a já to tu nesnáším. Protože to všechno byl velký omyl. Olivia mi napsala esemesku, že je jí to líto. Hele, dal mi ho Sam. Jako ten prstýnek. Jenže on patří Olivii, a on ho vzal, ale ona už pochopila, že jsem ho nevzala já. Takže se potřebuju vrátit zase k ní, nebo budu mít velkej průšvih.“

Vůbec jsem se v tom nevyznala. Nic jsem o tom dramatu nevěděla a žádného protagonistu neznala. „Počkej chvilku. Říkáš, že ti paní Thomasová pověděla, že ti můžu pomoct já?“

Eloise přikývla. „Říkala, že píšete knížky. A že pomáháte lidem.“

„Vysvětlila, jak ti můžu pomoct?“

Další otrávené zafunění, tentokrát méně trpělivé. „To já nevím. Paní Thomasová to tak prostě řekla. Pověděla jsem jí, že musím vrátit ten prstýnek Olivii, a paní Thomasová řekla, že byste mi mohla pomoct, protože píšete knížky. Takže buďte tak hodná. Proto jsem přišla. Prosím.“

ROZHOVOR s Torey Hayden - Lidé s handicapem mají společnosti mnoho co přispět

Nedávalo mi to žádný smysl. Objeví se tu naprosto neznámá dívka a chce, abych jí pomohla vrátit se do jejího předchozího pěstounského domova, aby mohla vrátit nějaký šperk? Bylo to jako v nějaké prapodivné verzi Pána prstenů z prostředí sociální péče.

„Do které školy chodíš?“ zeptala jsem se.

„Tohle nemá se školou nic společného,“ namítla Eloise.

Zahleděla jsem se na ni.

Když si uvědomila, že nebudu v rozhovoru pokračovat, dokud neodpoví, řekla: „Do Ysgol Dafydd Morganu,“ a podrážděně vzdychla. Vzpomněla jsem si, že je to škola pro druhý stupeň v přímořském městě víc než deset mil daleko.

„Z Dafydd Morganu ses sem nemohla dostat tak rychle.“ Eloise vypoulila oči, aby mi dala najevo, jak jsem otravná.

„Jsem jela autobusem.“

„Takže ses ulila ze školy?“ opáčila jsem. Zavrtěla hlavou. „Ne.“

„Máš ze školy povolení opustit vyučování?“ zeptala jsem se nedůvěřivě.

Do hlasu se jí vloudil žalostný tón. „Ale no tak. Prosím!“

Na chvilku jsem se zamyslela a kolem nás se rozhostilo ticho.

Když jsem zvedla hlavu, Eloise si hleděla do klína, takže jsem si ji mohla na okamžik prohlédnout. Byla to obyčejná dívka. Tvář nevýrazná, barva očí běžná, modrošedá, ústa malá, s tenkými rty. Dlouhé, vlnité hnědé vlasy, které by ve škole musely být stažené do ohonu, jí visely přes ramena. Uměla jsem si představit, že patří k dětem, které dokážou vyklouznout ze školy bez povšimnutí, k dětem, které žijí na okraji života, protože téměř splývají s pozadím.

Knihu Přehlížená holka můžete koupit na našem e-shopu