Jak být babičkou bez sebeobětování, ale s empatií

Koupit na e‑shopu

Obtíže ve vztahu matka-dítě-vnouče popsané v knize NOVÁ ROLE: BABIČKA vycházejí z osobních zkušeností autorek a zároveň z praxe Gundi, která je psychoterapeutkou se zaměřením na vztahové systémy více než třicet let. 

Mnoho žen se dnes neztotožňuje se stereotypní rolí babičky a obraz prarodičů ve společnosti není v souladu s jejich vlastními přáními a potřebami. Mají se stát pro děti a vnoučata pevnou skálou ve chvíli, kdy mají samy nejvyšší nároky na svůj život. A to zcela oprávněně. 

Autorky v knize pracují s pojmy všeobecná empatie, vyrovnaný vnitřní postoj a rozloučení s nefunkčními vnitřními přesvědčeními. Důraz kladou také na práci s vnitřním dítětem babičky, které se může často „ozývat“ ve chvílích, kdy dcera/snacha přistupuje k výchově vnoučete jinak, než to babička zná. Zabývají se i vymezením hranic – o tom, nakolik role babičky ovlivní ženin život, a o potřebě spontánnosti v nečekaných situacích. Dále se dočteme o specifikách vztahu k vlastnímu dítěti, k vnoučatům a k nevlastním vnoučatům, o roli mužů v této situaci a o potřebě je vtahovat do soužití s vnoučaty a v poslední kapitole o rodinné vztahové krizi, která se může dostavit s příchodem nové generace, a jak se s ní vyrovnat.

Ukázka:

SILNÉ EMOCE

Pro děti nebývá často jednoduché, když jsou současně přítomni prarodiče a rodiče. Kdo tu teď velí? Na koho se mám soustředit? 

Carina vypráví: V poslední době je můj starší syn občas velmi nevyrovnaný, když je u prarodičů. Hlavně když je u toho jeho otec nebo já, zkouší hranice a rozčiluje se nad maličkostmi, zlobí mladšího bratra nebo provokuje prarodiče a nás rodiče, abychom ho napomínali. Pak se dokáže dlouho vztekat. Pro prarodiče je velice těžké se s takovou situací vypořádat, chtějí ho uklidňovat a odvádět jeho pozornost jinam. 

Prarodičům vadí, že se jejich vnuk očividně necítí dobře. Svým protivným chováním a drobnými útoky na mladšího bratra dává najevo, že něco není v pořádku. Veškeré domlouvání nepomáhá a čím více pozornosti dítě získá, tím silnější se cítí. Nakonec se z pokusů o deeskalaci stane kárání. Sestupná spirála se dá do pohybu. Přitom by pro staršího vnuka bylo daleko jednodušší, kdyby se místo hněvu, který pociťují rodiče a prarodiče, protože jim ruší příjemné setkání, setkal s postojem „see me beautiful“, tedy „vidíš ve mně to krásné“, jak se zpívá v jedné Marshallem Rosenbergem citované písni. Výchozí bod učení Marshalla Rosenberga o nenásilné komunikaci je pro každý „spor“ v mezilidské oblasti obdobný: postavit krásu každého člověka na první místo. Tím má na mysli, že člověka vždy definují pozitivní stránky. Jeho nejniternější popudy nikdy nejsou špatné ani negativní. Na tuto větu si vždy vzpomenu předtím, než začnu řešit konflikt, ještě než posoudím, jak se má určité chování vyhodnotit. 

Mohla by vás také zajímat kniha: Prarodiče, rodiče a vnoučata

To neznamená, že jako babička musím souhlasit se vším, co vnouče vyvede, a už vůbec to neznamená, že je za to musím chválit. Ale mám příležitost sledovat, co se za „špatným“ jednáním skrývá. Možná se mi podaří při rozhovoru zjistit, proč dítě tak jednalo a jaké byly jeho vnitřní motivy. 

Na této myšlence je fascinující, že je jedno, v jakém rámci se konflikt odehraje: jestli je to drobná roztržka v rámci rodiny, nebo se jedná o závažná témata. Rosenberg při práci s dětmi ulice zkoumal svoje poznatky. Vybudoval vlastní školu a podporoval děti v tom, aby se dokázaly vyrovnat s intenzivními pocity jako vztek, nenávist a velká agrese a zjistit, odkud tyto silné emoce pocházejí. Později se děti cvičily v tom, jak se s něčím takovým dá zacházet. Ústředním bodem všeho bylo vždy nalezení a pochopení záměru jejich jednání. 

Když tento model přeneseme na naši společnost a její mikro systémy, rodiny, může dětem pomoci poznat, co opravdu potřebují. A i když kolem sebe dítě tluče, kouše nebo štípe, smím jako babička laskavým pohledem rozpoznat jeho vnitřní krásu. Samozřejmě se musí ochránit ti, na které agrese dopadá – často jsou to mladší sourozenci, někdy ale i dospělí. Pak je ale čas podívat se na potřeby skrývající se pod tímto jednáním. Tresty a nadávky nejsou přiměřeným řešením, spíš zesilovačem. Všichni máme zkušenosti s tím, že se děti, kterým někdo nadává a vyhrožuje, jen ve výjimečných případech uvolní nebo uklidní. Většinou je to spíš naopak. Pokud ale prarodiče navážou s dítětem kontakt a přemítají o důvodech jeho chování, je možnost, že se sestupná spirála špatné nálady zastaví, o hodně větší. Zkuste to i s úplně malými dětmi, funguje to! 

Protože věk nehraje žádnou roli. 

Když dítě pozná, že jej máte rádi i přes jeho agresivní chování, štípání a kousání, změní se jeho chování.

Příručka je psaná s hlubokým porozuměním složité dynamice vztahů mezi nejbližšími osobami.

Z německého originálu Oma werden, Oma sein přeložila Judita Vodžáková.

Gundi Mayer-Rönne je rakouská psycholožka zaměřená na systemickou rodinnou terapii, hypnoterapii a nenásilnou komunikaci. Důležité je pro ni i posilování role ženy v rodinné dynamice. 

Carina Manutscheri je nakladatelská redaktorka a lektorka workshopů tvůrčího psaní žijící v Rakousku. 

Knížku NOVÁ ROLE: BABIČKA koupíte na našem e-shopu.