Psychoanalytický pohled na partnerství přináší kniha Nevědomé fantazie ve vztazích

Slavoj Titl, český psychoanalytik a psychoterapeut, v knize Nevědomé fantazie ve vztazích představuje kořeny fantazií ve vývoji člověka, fantazijní životy lidí, jejich sny a touhy a představy o partnerských vztazích, a to v kontextu moderní párové a rodinné psychoanalýzy. Kniha vychází jako 144. svazek edice Spektrum.

null Koupit na e‑shopu

Fantazie jsou důležitou, ba přímo zásadní součástí lidské mysli - či, tradičně řečeno, duše. Utvářejí se od neútlejšího dětství a jejich smyslem je pomoci nám v různých vývojových stádiích zorientovat se ve světě kolem nás, když jej ještě nedokážeme pochopit rozumem, anebo nám jako obranné mechanismy pomoci přežít. V průběhu času se fantazie mění, objevují se nové, některé se odebírají do nevědomí. I takové ale i nadále ovlivňují náš život, a často velmi zásadně a negativně, obzvlášť v případě fantazií spojených s nějakým dětským traumatem. A tento vliv fantazií proniká pochopitelně i do vztahů. 

Autor chce v knize ukázat přístup moderní psychoanalýzy k porozumění párovým konfliktům, krizím, nevěrám i rozchodům. Jeho záměrem je, aby kniha pomohla párovým terapeutům porozumět nevědomé dynamice ve vztazích a důležitosti dětství při vytváření fantazií. Zároveň se ale snaží, aby kniha byla čtivá pro neodborníky, nepřetížená odbornou terminologií a psaná svěžím jazykem. 

Kniha také obsahuje množství kazuistik z autorovy dlouholeté praxe, kterými autor ilustruje všechny hlavní myšlenky.


PhDr. Slavoj Titl je psychoanalytik a psychoterapeut, člen České psychoanalytické společnosti, České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii a jeden za zakladatelů Institutu pro psychoanalytickou párovou a rodinou terapii. V Portálu vyšla jeho kniha Psychoanalytická párová terapie (2014).

Ukázka:

9. Tanec boha Šivy. My dva a naše nevědomé fantazie kolem nás

Šiva je božský tanečník hinduismu ‒ postava tančícího boha se čtyřmi pažemi je obklopená plameny: Šiva je podle mýtu zdrojem všeho pohybu ve vesmíru. Symbolizuje pohyb, stálou proměnlivost světa a vzájemné působení jevů. Možná bychom moderně mohli říct ‒ pojetí světa (a vztahů) jako systému nebo tance projekcí, přecitlivělostí daných individuálními zkušenostmi a interpersonálním působením těch druhých.

Každý člověk řeší svoje vlastní konflikty, má vlastní fantazie o světě a důležitých vztazích, ale také ovlivňuje své partnery, svoji rodinu, přátele, společnost a „duch doby“ a je jimi ovlivňován. Nikdo není jen sám o sobě. V tomto tanci sil žijeme své životy. Jsme neustále propojeni – ovlivňováni a ovlivňující, stále se proměňující. Vědecky se tomu dá říkat vztahový systém, koluze (viz str. 256), pole, propojení (link).

Nevědomá komunikace v páru a v rodině

Když k nám do terapie přichází pár nebo rodina na psychoanalytickou terapii, je to proto, že už vyčerpaly všechny možnosti vědomé, racionální komunikace. Jeden, ale většinou oba bývají velmi nešťastní, zlobí se na sebe a za příčinu problémů většinou považují toho druhého. Jejich hádky bývají (nepříliš šťastným) pokusem vysvětlit tomu druhému, co dělá špatně, jak je nechápavý a zlomyslný. Někdy jsou pokusem donutit ho k tomu, co považuje jeden z nich za správné, nebo tomu druhému vrací nějaké skutečné či domnělé příkoří, ponížení, frustraci apod.

Zatímco psychoanalytik naslouchá, snaží se slyšet nejen vědomou komunikaci, ale naslouchat také spodním tónům – pocitům, fantaziím, potřebám, které partneři nebo rodina vyjadřují nejen svými slovy, ale také celkovou mimikou a gestikulací, tím, jak se při rozhovoru respektují nebo jak si skáčou do řeči, jak blízko nebo daleko si sedají apod. Komunikací je také jejich případné mlčení, to, jak se na sebe dívají, nebo se naopak pohledu toho druhého vyhýbají, jestli a kdy hledají očima podporu u terapeuta, apod. Abychom rozuměli trápení svých klientů, musíme rozumět především nevědomé komunikaci přítomného páru. Terapeut musí ale sledovat také vlastní pocity a fantazie, které se v jeho mysli objevují. I on je totiž od počátku konzultací zatažen do nevědomé komunikace páru či rodiny. I on začne „rezonovat“ spolu s párem či rodinou, i on „onemocní“ spolu s nimi, a sleduje-li vlastní pocity, může mu to pomoct porozumět nevědomému dění, „uzdravit se“– získat nadhled a pak snad i pomoct páru nebo rodině s jejich problémem.

Z hlediska pozorovatele jde někdy o velmi agresivní výměny. Občas se stane, že klienti ani nepustí terapeuta ke slovu, protože jejich utrpení, pocity křivdy a urážky neumožňují žádný odstup. Jindy se zdá, že útočí stále jen jeden, a terapeut přemýšlí, proč si ten druhý útoky nechává pasivně líbit, a uvažuje, čím „ten pasivní“ vědomě či nevědomě toho útočícího vytáčí. Někdy se stane, že jeden nebo oba útočí na terapeuta, a občas se stává, že útočení proti „vnějšímu nepříteli“ jim má pomoct se spojit. Jako by se cosi z jejich individuální i vztahové minulosti opakovalo v přítomnosti ve vztahu s terapeutem. Říkáme tomu přenos (minulá zkušenost se přenáší a opakuje v přítomnosti, aniž by si toho člověk byl vědom).


Jedna klientka s manželem opakovala vztahové vzorce, jež prožívala se svým nevyrovnaným otcem, kterému se musela podřizovat, aby ji nezbil. Podobně úzkostlivě a submisivně se vztahuje k manželovi i k terapeutovi, „aby je uklidnila“, protože jinak by mohli (podle její nevědomé fantazie) jednat stejně nebezpečně a agresivně jako otec. (Pak se ale vědomě zlobí, že se „musí stále bát a podřizovat“!) Manželovi to může v některých situacích vyhovovat, protože i on měl velmi dominantního otce, a s manželkou zažívá pocit, že teď je konečně dominantní, „je chlap!“. (Nevědomě je ale ve stresu, protože „musí“ stále všechno řídit, organizovat a o svou ženu se nikdy nemůže opřít a být chvíli „slabý“. Za to, že v ní nemá oporu, se pak na ni hodně zlobí.) Manžel pak i před terapeutem křečovitě udržuje roli chlapáctví a dominance a popírá jakoukoli „slabost“. Jak je vidět, každý z nich ve vztahu k terapeutovi vytváří svůj specifický individuální přenos a zkresluje reálný vztah svojí dětskou, nevědomou fantazií. Jak ale terapie pokračuje, oba manželé zaujímají také společný nevědomý přenos na terapeuta. Oba se k němu vztahují jako k mocnému a nebezpečnému otci (jak oba své otce vnímali)! To je přenos jejich nevědomé vztahové (intersubjektivní) fantazie. V jejich společné nevědomé fantazii je oba stále ohrožuje dominantní, agresivní otec, kterému se mohou podřídit, nebo se vzdorovitě, ale s velkým vnitřním stresem bránit. Proto je také terapeut v jejich společné fantazii zkreslen a prožíván jako nebezpečný, nevypočitatelný, nepřející, agresivní a poučující. Jako muž, kterého nelze kritizovat, jen se mu podřídit, srazit ho nebo opustit.


Proč si tato paní a tento pán našli jeden druhého, když oba mají problém s nevědomou fantazií agresivního, dominantního otce? Proč si nenašli někoho výrazně laskavého a vstřícného? Je to kvůli nevědomé naději, že se jim s tím druhým podaří opravit svá zranění a úzkosti z minulosti. A tak to děláme ve vztazích všichni. Naše nevědomí nás neomylně vede k nalezení člověka, který poskytuje největší naději, že se nám s ním nezopakují zlé zkušenosti z dětství a že si je v tomto novém vztahu také reparujeme. Právě proto, abychom si mohli reparovat, opravit dávnou špatnou zkušenost, hledáme člověka, se kterým trochu „hrozí“, že se nám naše traumata a konflikty mohou zopakovat, ale můžeme doufat, že se to nestane. Kdybychom si našli člověka, se kterým se to špatné zcela jistě nezopakuje, nebylo by to vzrušující.

Manželce to dávalo naději, že když si našla muže, který se bude chovat podobně dominantně jako její otec, ale přitom nebude agresivní a ukáže se, že je tolerantní, akceptující, milující, nebude se ho muset bát. Konečně bude mít možnost být ve vztahu přirozená, nebude se muset stále ze strachu podřizovat. Tím bude její zkušenost reparovaná. Muž si našel tuto ženu, protože s ní se mohl zpočátku cítit jako dominantní, ale přitom laskavý a mužný ochránce, a ne jako jeho otec, kterého se bál. Když cítil, že ho jeho žena považuje za milujícího, laskavého, tolerantního, mužného ochránce (a tak to zpočátku bylo), mohl doufat, že se jeho problém s otcem reparuje, protože mu potvrzovala, že tak „zlý“ jako otec není. Po jisté době společného vztahu však každému z nich ožily jeho specifické zkušenosti. Žena začala mít obavu, že manžel není dost laskavý a tolerantní, a že je tedy jako její otec, a manžel začal mít obavu, že ona ho vidí podobně, jako on viděl svého otce – jako agresivního muže!

Knihu Nevědomé fantazie ve vztazích koupíte na našem e-shopu.

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru