Vůle ke smyslu: vybrané přednášky Viktora E. Frankla o logoterapii

Kniha VŮLE KE SMYSLU kompiluje Franklovy přednášky, poskytujíc tak výjimečně komplexní pohled do jeho rozsáhlé práce v oblasti logoterapie. Jejich základní téma je následující: Člověk je tvor hledající smysl (logos) a poskytnout člověku pomoc v jeho hledání je jedním z úkolů psychoterapie. Kniha se dotýká široké škály témat, včetně přežívání traumatu, hledání smyslu v utrpení a rozvíjení lidského potenciálu. Franklův přístup zdůrazňuje individuální odpovědnost a schopnost najít význam, i když jsou okolnosti náročné. Pro terapeuty nabízí kniha konkrétní příklady aplikace logoterapie v různých situacích. Frankl nejen prezentuje teorii, ale i praktické příklady reálných příběhů pacientů, kteří nalezli smysl ve svých životech prostřednictvím logoterapie. Tyto příklady dodávají knize nejen teoretickou váhu, ale také lidský rozměr.

Jednotlivé přednášky kromě přesné datace a místa proslovení obsahují i autorské poznámky a odkazy na citovanou literaturu. Výbor doplňuje příspěvek Franklovy žačky Elisabeth S. Lukasové o validizaci účinků logoterapie a Logo-test k měření životní smysluplnosti a jejího opaku – existenciální frustrace. Jedná se o jednu z nejznámějších FraNklových knih, která byla v tomto vydání obohacena o stať „Alpinismus a patologie ducha doby“.

Z německého originálu Der Wille zum Sinn přeložil Vladimír Jochmann, stať Alpinismus a patologie ducha doby přeložil Petr Babka.

Ukázka:

Pluralismus věd a jednota člověka

Přednáška konaná v rámci vědeckých přednášek při příležitosti oslav 600. výročí Vídeňské univerzity 13. května 1965 ve velkém slavnostním sále univerzity

Nejdříve je mou povinností vyjádřit akademickému senátu díky za to, že mě vyzval, abych přednesl jednu z pěti vědeckých přednášek, které se konají při příležitosti 600. výročí založení Vídeňské univerzity. V duchu této příležitosti se sluší vyjít z ideje univerzity. Proti ideji univerzity na objektivním pólu stojí na subjektivním pólu univerzalita vědění. Této universitatis litterarum může právem dostát pouze studium generale. S čím se však dnes setkáváme, to je spíše studium speciale. Neboť dnes žijeme ve století specialistů a to, co nám poskytují, jsou pouze partikulární perspektivy a aspekty skutečnosti. Pro stromy výsledků výzkumů už badatel nevidí les skutečnosti. Výsledky výzkumů jsou však nejen partikulární, nýbrž také disparátní, a je obtížné spojit je v jednotný obraz světa a člověka. Sama o sobě nemusí diskrepance mezi zobrazeními skutečnosti ještě dlouho přinášet ztrátu poznání, nýbrž může naopak velmi dobře znamenat pro poznání prospěch. V případě stereoskopického vidění se třeba právě ze vzájemných odchylek zobrazení neobjevuje nic více a nic méně než celá dimenze, totiž dimenze prostoru. Podmínkou a předpokladem je však to, že dojde k fúzi obrazů na sítnici. Analogicky je třeba „úsilí pojmu“ (Hegel), aby se disparátní výsledky vědeckého bádání spojily v jednotný obraz světa a člověka.

Viktor E. Frankl (1905–1997) byl profesorem neurologie a psychiatrie na Vídeňské univerzitě a profesorem logoterapie na United States International University v Kalifornii a dalších amerických univerzitách. Je tvůrcem tzv. logoterapie a existenciální analýzy jakožto „třetího vídeňského směru psychoterapie“, který se zaměřuje na hledání smyslu v lidském životě. Ve svých knihách Frankl mj. využil své zkušenosti vězně nacistických koncentračních táborů.

Kolo vývoje pak nelze otočit zpátky. V době, jejíž badatelský styl je charakterizován týmovou prací, se můžeme méně než kdy dřív obejít bez specialistů. Ale nebezpečí přece vůbec nespočívá ve specializaci jako takové, nespočívá tolik v nedostatku univerzality, nýbrž daleko spíše ve zdání totality vědění, kterého si dodává tolik vědců, v nároku na „totální vědění“ ( Jaspers), jejž vznášejí. V okamžiku, v němž se toto děje, se však už věda mění v ideologii. Co se týká zvláště věd o člověku, stává se v tomto okamžiku z biologie biologismus, z psychologie psychologismus a ze sociologie sociologismus. Jak vidíme, nebezpečí vůbec nespočívá v tom, že se badatelé specializují, nýbrž v tom, že specialisté generalizují. Všichni známe tzv. terribles simplificateurs. Jim po bok pak lze postavit terribles généralisateurs, jak bych je mohl nazvat. Terribles simplificateurs všechno zjednodušují, narážejí všechno na jedno kopyto. Terribles généralisateurs se však nedrží svého kopyta, nýbrž výsledky svých výzkumů zobecňují. Dovolte mi, abych vám uvedl flagrantní přiklad: V The Modes and Morals of Psychotherapy se nám nabízí tato definice: „Man is nothing but a biochemical mechanism, powered by a combustion system, which energizes computers.“ („Člověk není nic než biochemikální mechanismus, poháněný spalovacím systémem, který dodává energii počítačům.“) Nu, jako neurolog stojím za tím, že je zcela legitimní považovat počítač za model, řekněme, centrálního nervového systému. Chyba spočívá teprve v „nothing but“, v tvrzení, že člověk není nic než počítač. Člověk je počítač, ale je zároveň nekonečně víc, dimenzionálně víc než computer. Nihilismus se nedemaskuje povídáním o ničem, nýbrž demaskuje se slovním obratem „nic než“. Američané v této souvislosti mluví o redukcionismu. Jak se ukazuje, redukcionismus neredukuje člověka pouze o jednu celou dimenzi, nýbrž zkracuje ho o nic více a nic méně než o dimenzi specificky humánního. Jak by pak vůbec mohl být redukcionismus definován jinak než jako pseudovědecký postup redukovat specificky humánní fenomény jako svědomí a láska na fenomény subhumánní, popřípadě je z nich dedukovat. Stručně řečeno, redukcionismus lze definovat jako subhumanismus. Specificky humánní fenomény jsou vydávány za pouhé epifenomény. Za láskou nyní stojí jen tzv. pudy s potlačeným cílem. Svědomí pak není ničím jiným než „Nad-Já“ (skutečně moderní psychoanalýza už dávno nepovažuje identifikaci svědomí a „Nad-Já“ za oprávněnou, nýbrž uznává a připouští mezi nimi dimenzionální diferenci). Pak není Bůh ničím jiným než otcovským imagem, náboženství nic než neurózou lidstva (cituji doslova) a duch nic než vyšší nervovou činností, abych udělal narážku na známou práci jednoho slavného badatele. Jaká epifenomenologie ducha…

Proti učenému nihilismu, jak nachází výraz v redukcionismu, stojí nihilismus žitý, který lze interpretovat jako mnou popsané a takto označené existenciální vakuum. Jde o zážitek vnitřní prázdnoty, o pocit propastné bezesmyslnosti, s nímž se my psychiatři toho času setkáváme na každém kroku. Ptáme-li se, z čeho může pocházet existenciální vakuum, pak by bylo možné poukázat na dvojí ztrátu, kterou člověk od doby vzniku člověka utrpěl: nejdříve tu jde o částečnou ztrátu instinktivní jistoty, kterou se vyznačuje zvířecí bytí. Pak ztrácel víc a více své zakotvení v oněch tradicích, které dalekosáhle podmiňovaly a ovlivňovaly jeho chování. Člověku ani neříká jako zvířeti instinkt, co musí, ani mu dnes neříkají tradice, co by měl, a je třeba se obávat, že jednoho dne už nebude vědět, co chce. Jen tím více pak bude chtít to, co dělají jiní, nebo dělat, co jiní chtějí. Jinými slovy, propadne konformismu, popř. se stane náchylným k totalitarismu.

Existenciálnímu vakuu pak nahrává redukcionismus svou tendencí člověka reifikovat, zvěčnit a odosobnit. Zní to jako overstatement (nadsázka), aniž by to však nadsázkou bylo, když mladý americký sociolog William Irwin Thomson říká: „Humans are not objects that exist as a chairs or tables, they live, and if they find that their lives are reduced to the mere existence of chairs and tables, they commit suicide.“ („Lidé nejsou předměty, které existují jako židle nebo stoly; žijí, a když se jim zdá, že jejich život je redukován na pouhou existenci židle a stolu, páchají sebevraždu.“) (Main Currents in Modem Thought 19, 1962) Udělají to za jistých okolností opravdu: když jsem měl na univerzitě v Ann Arbor (Michigan) přednášku a v jejím rámci jsem mluvil o existenciálním vakuu, tvrdil v diskusi dean of students, studentský poradce, že se s existenciálním vakuem setkává ve své poradně denně a že mi může sestavit celý seznam studentů, kteří si právě na základě svých pochybností o smyslu života nakonec zoufali a spáchali sebevraždu.

***

Knihu VŮLE KE SMYSLU zakoupíte na našem e-shopu.