Máte ve třídě nadané dítě? Obohaťte výuku nejen jemu.

„Mým cílem je poskytnout vám stručný přehled základních možností práce s nadanými dětmi v běžné škole a třídním kolektivu. V první části knihy najdete návrhy systémových strategií, které je vhodné a možné uskutečňovat pouze spoluprací celého pedagogického týmu. Druhou část knihy tvoří zásobník aktivizujících vyučovacích metod, které jsou určené jednotlivým učitelům k použití v přímé výuce. Každá z těchto aktivit je ověřená v praxi a je možné ji přizpůsobovat a pozměňovat tak, aby vyhovovala složení právě vaší třídy. V třetím oddílu metodiky je představen program Nadaný žák, který byl vytvořen, realizován a postupně rozvíjen konkrétní základní školou. 

Připravit a realizovat individuální vzdělávací plán pro nadané dítě, jehož nadání se navíc často vyskytuje v kombinaci například se specifickými poruchami učení, je zkouškou profesionálních schopností učitele.“

Jana Cihelková

Jana Cihelková je zakladatelkou a ředitelkou soukromé základní školy Métis, která je zaměřena na integraci a výuku dětí nadaných a mimořádně nadaných. Pedagogové zde pracují s těmito dětmi podle vlastního školního programu Nadaný žák ve třídách s nižším počtem žáků, tak aby byl maximálně zajištěn individuální přístup.

Testy na rozvoj jednotlivých druhů nadání najdete v knize Nadané dítě a rozvoj jeho schopností.

Je nadání výhoda, nebo spíše handicap?

Nadané děti se od ostatních odlišují, což se v dětském kolektivu nepromíjí. Často bývají odmítané ostatními dětmi, vysmívané nebo dokonce šikanované. Snaží se pak své nadání zakrýt úmyslnými chybami v testech, při ústním zkoušení mlčí nebo při výuce „šaškují“ ve snaze zaujmout spolužáky. Takovéto školně neúspěšné a v kolektivu neoblíbené dítě učitel málokdy „podezírá“ z nadání. A tím se dostáváme k dalšímu problému - učitelé až příliš často neumějí nadané děti rozpoznat a následně s nimi pracovat formou inkluzivního vzdělávání.

Ukázka:

Jak poznat nadané dítě?

Příběh Vítka

Když Vítek nastoupil do první třídy, chovali se jeho rodiče vůči učitelům velmi odtažitě až nepřátelsky. Jako by každou chvíli očekávali stížnosti na chování syna.

Vítkovo chování mělo velké výkyvy. Někdy pracoval v naprostém klidu, někdy propadal plačtivým záchvatům. Velmi rychle se ukázalo, že jde o důsledek jeho perfekcionismu. Nestihl-li vypracovat zadaný úkol včas nebo podle své představy dokonalosti, nedokázal tuto situaci zvládnout a reagoval silně emotivně, přestože byl učitelkou ujišťován, že se nic neděje a práci může dokončit příště. Vítkovo chování se začalo postupně uklidňovat, jak zjišťoval, že ve škole je respektováno jeho pracovní tempo, není trestán ani kritizován za nedokonalosti. V prostředí, kde chyba nebyla záminkou pro špatnou známku, ale nástrojem pokroku, začal lépe přijímat své vlastní chyby a přestal se za ně sám odsuzovat. Jeho perfekcionismus postupně přestal vést k záchvatům pláče. V návaznosti na Vítkovo zklidnění se i chování jeho rodičů vůči škole začalo postupně měnit. Přestali čekat, „kdy to přijde“, a začali se usmívat, když na Vítka slyšeli chválu a viděli nejen změnu v jeho chování, ale i jeho značné pokroky.

Jako další inspiraci využijte knihu Jakou barvu má medvěd? nebo Jak se jmenuje tahle knížka?

Vítkovo nadání se promítalo zejména do matematiky, logiky a techniky. V této oblasti byl výrazně napřed a liboval si v ní. S nadšením vítal náročné úkoly a řešil je bez nejmenších obtíží. Bylo mu umožněno postupovat v matematice vlastním tempem, které bylo závratné.

Přestože se Vítek uklidnil, nabyl sebejistoty ve vztahu ke škole a jeho interakce s učiteli byla veskrze vynikající, nikdy příliš nenavazoval kamarádské vztahy se spolužáky. Nevyhledával konflikty, ale ani společnou hru. Držel se spíše stranou a dával přednost hře individuální, která byla podložena obrovskou mírou fantazie. Měl něco, čemu jsme si zvykli říkat „bohatý vnitřní svět“. Hlavolamy a technické stavebnice všeho druhu byly jeho doménou.

Tento individualismus se pochopitelně projevoval i ve výuce, kdy výborně a ochotně pracoval na samostatné práci, ale skupinová práce mu dělala problémy. Spolupráce v týmu a dělba práce zkrátka nebyla jeho šálkem čaje, protože tak perfektně jako on nikdo další práci nezvládl a on sám nedokonalost netoleroval ani u sebe, ani u ostatních.

Knihu Nadané dítě ve škole koupíte na našem e-shopu.