Život není náhoda, ale volba

Kniha Život není náhoda skutečně navazuje na dřívější knihu Urbana Hala To nejdůležitější v životě, kterou Portál vydal v roce 2004 a jež od té doby se dočkala několika dotisků. Její možná nejdůležitější kapitola se věnovala volbě. A právě to je Halovo východisko v nové knize. Své životy totiž utváříme díky naší "velké a úžasné moci", totiž moci volby: náhoda má na podobu našich životů mnohem menší moc a vliv, než naše vědomé volby a rozhodnutí, které nám mohou v budoucnu přinést štěstí a spokojenost. Tyto volby se týkají i našeho charakteru, našich hodnot, toho, jak přistupujeme k druhým, jak se vyrovnáváme s nepřízní osudu, kolik se toho naučíme, čeho dosáhneme, v co věříme, jaký je náš cíl nebo vůbec náš přístup k životu. V této knize se Hal zaměřuje na patnáct takovýchto rozhodnutí jako např. na pokoru, trpělivost, odpuštění, odvahu, moudrost nebo radost.

Knihu můžete koupit v našem e-shopu.

Ukázka:

Naše myšlenky nás dělají lidmi

Jak už jsem se zmínil v úvodu, o svobodné vůli jsem se poprvé dozvěděl od jezuitů na University of San Francisco. Pojem svobodné vůle byl srdcem jejich vyučovacího systému, který kladl velký důraz na filozofii a logiku – jinými slovy na MYŠLENÍ! Stále si živě vybavuji první slova, která jsme my nováčci slyšeli na úvodní informativní schůzce. Studijní poradce pro studenty říkal: „Jste tu, abyste dostali vzdělání. Než vám ho však budeme moci dát, musíme vás nejdříve naučit myslet.“ Neměl jsem nejmenší ponětí o tom, co tím myslí. Měl jsem za to, že myslet jsme se naučili už dávno, zhruba v té době, kdy jsme se naučili mluvit. A byl jsem si jist tím, že když jsme procházeli střední školou, také jsme se dost namysleli. Co tím chtěl říct, že nás budou učit myslet?

Čtěte také: Co dělat, aby měl život smysl, se zamýšlí Harold S. Kushner

Zjistili jsme to hned první vyučovací den. Jeden z předmětů, který jsme si museli zapsat všichni, byla logika. Otec Vaughn, profesor, začal tím, že se nás zeptal, jestli si pamatujeme, co nám studijní poradce pro studenty řekl pár dní předtím o tom, že „nás naučí myslet“. Pamatovali jsme si to. Řekl: „Ano, a tady to všechno začíná.“ Poznali jsme, že jsou vyšší úrovně myšlení než ty, se kterými jsme se dosud setkali, a že právě proto jsme na univerzitě. Začali jsme logikou a následujících osm semestrů jsme pokračovali v povinných kurzech filozofie. Tyto kurzy pro nás byly výzvou, byly poučné, někdy matoucí, občas nudné, často zábavné a vždycky cenné. Opravdu jsme se naučili myslet.

Jedna z otázek, které nám otec Vaughn položil na první hodině logiky, zněla: „Co odlišuje lidi od zvířat?“ Po dlouhé debatě jsme došli k závěru, že dvě hlavní odpovědi jsou řeč a myšlenkové dovednosti vyššího řádu. Lidé spolu dokážou artikulovaně mluvit a k procesu jejich myšlení patří schopnost představovat si, argumentovat, dedukovat, spekulovat, řešit problémy a předvídat. Jakmile jsme si ujasnili tyto základní pojmy, učinil otec Vaughn o myšlení další poznámku, na kterou nikdy nikdo z nás nezapomněl. Začínala další otázkou: „Co je nejdůležitější část vašeho těla?“ Navrhovali jsme mozek a on souhlasil.

Otec Vaughn mu říkal „řídicí středisko“ všeho, co si myslíme a co děláme. Říkal nám, že problém je v tom, že většina lidí se ho nikdy nenaučí používat tak efektivně, jak by mohla, a že výsledkem je potom nenaplněný život. Říkal, že to není věc vysokého nebo nízkého IQ, ale že jde o to, vyzískat z inteligence, která nám byla dána, co nejvíc. Říkal nám, že dějiny jsou plné příběhů lidí s obyčejnou inteligencí, kteří ve svých životech dokázali neobyčejné věci. A že tu vždycky jsou lidé mimořádně inteligentní nebo talentovaní, anebo obojí, kteří ve svém životě udělali jen málo nebo vůbec nic. Rozdíl je v tom, jak lidé myslí: „Naše životy jsou řízeny našimi myšlenkami.“

Věci, na které myslíte, určují kvalitu vašeho života. Vaše duše na sebe bere barvu vašich myšlenek.
Marcus Aurelius

Jsou mozek a mysl totéž?

Protože výrazy „mozek“ a „mysl“ byly použity hned v první hodině, chtěli někteří studenti vědět, zda znamenají totéž. Odpověď byla ne, ačkoli je mnoho lidí volně zaměňuje. Takto je rozlišuje slovník Merriam-Webster:

Mozek: „Ta část centrálního nervového systému obratlovců, která vytváří orgán myšlení a nervové koordinace...; intelektuální nadání.“

Mysl: „Element nebo komplex elementů, skrze který jedinec cítí, vnímá, myslí, chce a především usuzuje.“

Jiný způsob, jak je rozlišit, je následující:

Mozek: Tělesný orgán uvnitř hlavy dané osoby, který funguje jako její řídicí středisko. Podobá se počítačovému harddisku. Je to nádoba, která obsahuje elektronické impulzy vytvářející myšlení.

Mysl: To, co je uloženo v mozku, jeho obsah jako myšlenky, pocity a vzpomínky. Podobá se počítačovému softwaru. Mysl je to, co je uvnitř harddisku; je to schopnost ovládat, co si myslíme a co děláme.

Na hlavě tolik nezáleží, záleží spíše na tom, co ji řídí – na charakteru, srdci, ušlechtilých vlastnostech, progresivních myšlenkách.
Fjodor M. Dostojevskij

Když jsme si od sebe odlišili mozek a mysl, dozvěděli jsme se od otce Vaughna, že se musíme naučit dvě věci důležité pro proces myšlení. První byla „pečovat o mysl a dodávat jí potravu“. Druhou důležitou věcí bylo naučit se, jak zacházet s tímto životně důležitým řídicím centrem co nejefektivněji. Říkal nám, že naučit se tyto důležité věci nevyžaduje vysokoškolské vzdělání. Řekl: „Všechno, co potřebujete vědět o úspěšném fungování mozku, se můžete naučit od dobrých učitelů a z dobrých knih.“ A znovu zdůraznil, že mnoho lidí v životě neuspěje, protože se nenaučí buď dodávat své mysli potravu, nebo s ní efektivně zacházet. To jsou dvě nejdůležitější myšlenky této kapitoly.

Knihu můžete koupit v našem e-shopu.