Extrémně čtivá a výpravná publikace. Jungův výklad snů v knize Člověk a jeho symboly

Koupit na e‑shopu

Vznik knihy Člověk a jeho symboly nepatří mezi obyčejné příběhy. V roce 1961 Carl Gustav Jung vybral čtyři autory, se kterými se poslední rok svého života věnoval tvorbě knihy určené pro nejširší veřejnost. Svou důvěru vložil v Marii Louise von Franz z Curychu, jež byla zřejmě jeho nejbližší profesní kolegyní a přítelkyní, dr. Josepha L. Hendersona ze San Francisca, jednoho z nejpřednějších a nejuznávanějších amerických jungiánů, paní Anielu Jaffé z Curychu, která byla zkušenou analytičkou a navíc blízkou soukromou sekretářkou Junga a autorkou jeho životopisu, a Dr. Jolande Jacobiovou. Nápad vytvořit knihu přístupnou čtenářům nedotčeným psychologií ovšem nepřišel zničehonic.

Jung totiž v roce 1959 vystoupil v televizním pořadu BBC a po vysílání byl zahlcen ohlasy a dotazy z řad obyčejných lidí nepoznamenaných psychologií. Poté se mu zdál sen, že místo aby seděl ve své pracovně a hovořil k velkým lékařům a psychiatrům ze všech koutů světa, kteří se na něj obvykle obraceli, stojí na veřejném prostranství a promlouvá k množství lidí, kteří mu uchváceně naslouchají a rozumějí…Knihu o snech tak inspiroval jeden sen.

Nepřehlédněte: Červená kniha C. G. Junga – Exkluzivní dárek pro znalce

Zkoumání člověka a jeho symbolů je pro Junga a jeho spolupracovníky tedy v konečném důsledku zkoumáním vztahu člověka k jeho nevědomí. A protože je podle Junga nevědomí velký průvodce, přítel a rádce vědomí, tato kniha bezprostředně souvisí se studiem člověka a jeho duchovních problémů.

Carl Gustav Jung patří k velkým myslitelů 20. století. Jeho cílem vždy bylo pomáhat mužům a ženám, aby poznali sami sebe, aby díky sebepoznání a uvážlivému přístupu k sobě mohli žít plný, bohatý a šťastný život. Svoje síly na sklonku života se rozhodl použít k předání svého poselství publiku širšímu, než jaké se kdy pokusil oslovit. Výsledek této snahy držíte v ruce.

Knihy C. G. Junga koupíte na našem e-shopu.

Ukázka:

Stála jsem před kostelem a oplachovala chodník vodou. Pak jsem běžela ulicí, zrovna ve chvíli, kdy ze střední školy pustili studenty. Došla jsem k řece se stojatou vodou, přes kterou bylo položeno prkno či kmen stromu. Když jsem se však pokoušela přejít na druhou stranu, nějaký nezbedný student na prkno skočil, takže prasklo a já málem spadla do vody. „Pitomče!“ vykřikla jsem. Na druhé straně řeky si hrály tři malé holčičky, jedna z nich ke mně natáhla ruku, jako by mi chtěla pomoci. Pomyslela jsem si, že její malá ručka nemá dost síly, aby mi pomohla, ale když jsem se jí chytila, dokázala to bez nejmenší námahy a přitáhla mě na břeh na druhé straně.

Snící je věřící, podle snu však už nemůže zůstat v kostele (protestantském). Vlastně jako by ztratila možnost do něj vstoupit, ačkoli se snaží, seč může, aby přístup uchovala čistý. Podle snu nyní musí přejít nehybnou řeku, což ukazuje, že proud jejího života se zpomalil kvůli nevyřešeným náboženským problémům. (Překročení řeky je častý symbolický obraz fundamentální změny postoje.)

Studenta snící interpretovala jako zosobnění své dřívější myšlenky – že by svou duchovní touhu možná uspokojila tím, že by chodila na střední školu. Je zjevné, že sen si o tom plánu mnoho nemyslí. Když se odváží přejít sama řeku, personifikace bytostného Já (holčička), malá, ale nadpřirozeně silná, jí pomůže.

Avšak lidská podoba, ať už mladistvá, nebo stará, je pouze jedním z mnoha způsobů, jimiž se bytostné Já může objevovat ve snech či vizích. Různost věku, kterou na sebe bere, ukazuje nejen to, že je s námi po celý život, ale že také existuje mimo vědomě vnímaný proud života – který právě vytváří náš prožitek času.

Knihu koupíte na našem e-shopu.