Motivační rozhovory ve škole

Naše nová kniha má jediný cíl: zlepšit každodenní rozhovory ve školách tak, aby studenti, učitelé a další pracovníci ve škole (ale kniha je určena i rodičům) mohli vynakládat méně námahy a měli větší radost ze života i z učení. Hlavním předmětem zájmu autorů jsou rozhovory se studenty, které zvyšují jejich motivaci ke změně postojů a chování: aby se studenti snažili o lepší známky, byli ve škole spokojenější, méně vyrušovali, lépe vycházeli se spolužáky i s učiteli a tak dále. Rovněž je zajímají např. rozhovory o věčných pozdních příchodech, vyrušování, duševním zdraví, nemotivovaných studentech nebo např. prudkých konfliktech mezi studenty či jakýchkoliv jiných studentských problémech.

Motivační rozhovor se nemusí soustředit jen na problémy. Může lidem pomoci objasnit, co je pro ně důležité, v čem jsou jejich silné stránky a jak by mohla nastat změna. Motivační rozhovor je ve školství vlastně novinkou, ale má stejný cíl jako výchova a vzdělávání: pomoci studentům při rozvoji a změně. Podnětem k napsání této knihy byla potřeba pracovat se silnými stránkami studentů a nezapomínat přitom na to, s čím se potýkají.

Kniha obsahuje množství konkrétních příkladů z praxe a modelových rozhovorů, které názorně ukazují, co v komunikaci s žáky (i jejich rodiči) říkat, a co ne, s cílem podpořit přímé řešení problémů a osobní rozvoj.

Knihu koupíte na našem e-shopu.

Ukázka:

Učení

V předchozí kapitole jsme ukázali, jak může motivační rozhovor pomoci s problematickým chováním, zejména sociálním chováním. V této kapitole se soustředíme na možnosti motivačního rozhovoru při podpoře učení. Budeme se zabývat chováním ve škole a snahou studentů učit se, rozvíjet se a měnit se. Sociální chování a chování ve škole nepovažujeme za samostatná témata nebo okruhy problémů, které by vyžadovaly odlišný přístup k motivaci. U obou typů chování je takřka nemožné vložit do studentů snahu učit se a změnit se. Studenti mají na vybranou, do jaké míry se zapojí a změní. Motivace učit se je proměnlivá a není vždy předvídatelná. Rozhovor jako opomíjená složka důmyslného učení je jedním z hlavních kanálů, jimiž je možné studenta zaujmout a motivovat. Pokud tuto stránku učení uchopíte správně, všichni zúčastnění snáze docílí lepších vztahů a zlepší také známky, docházku a chování.

V této kapitole se dozvíte, jak vypadá užitečná rozmluva ve školním prostředí vycházející z motivačního rozhovoru. Naší snahou je posílit motivaci k učení. Následující scénáře popisují použití motivačního rozhovoru ve třídě a při individuálním hovoru se studentem.

Přínos motivačního rozhovoru

Motivační rozhovor může podpořit učení z těchto důvodů:

1. Motivační rozhovor se soustředí na posílení vnitřní motivace ke změně. Učení je typem změny, která obsahuje souběh úmyslů a činů.
2. Do vyučování lze snadno začlenit dovednosti jako soustředěné naslouchání a dovedné informování.
3. Drobné okamžiky jsou důležité. Krátké rozhovory, dokonce i jediná otázka nebo uznání možnosti volby mohou mít pro studenty zásadní význam. Motivační rozhovor je vodítkem, jak z každodenních situací získat co nejvíce.

Na co se soustředit

Povzbuzení dodá studentům odvahu. Rozhovor vedoucí ke změně může být užitečný pro ty, kterým chybí sebedůvěra. Hledejte řešení spolu se studenty a spolehněte se na jejich schopnost řešit problémy. Afirmace může být klíčem, který jim pomůže překonat překážky.

Čemu se vyhnout

Napravovací reflex: Říkat studentovi, co má dělat, se může vymstít. Pokud student dostane všechny odpovědi, oslabí to jeho odvahu učit se a podryje to jeho vztah k učení. Použijte své dovednosti v rozhovoru k tomu, aby se student rozpovídal a začal sám hledat řešení. Pokud mu předkládáte návrhy, dávejte mu na vybranou (viz 8. kapitolu).

Pokud člověk prožije několik opakovaných nezdarů, dojde někdy k závěru, že schopnost učit se je pevně daná nebo vrozená. Jestliže student pochybuje o své schopnosti něco se naučit nebo udělat, rozhovor může jeho sebedůvěru posílit, nebo snížit.

Čtěte také: Nadané dítě ve škole - další novinka z řady námětů pro praxi v ZŠ

V praxi

Učitel osloví studentku ve třídě, zatímco ostatní studenti mají jinou práci.

Když se učitel vrátí, mluví se studentkou o tom, jak jí dělalo potíže pochopit funkce nového telefonu. Musela si přečíst návod a požádat o pomoc kamarády.

Učitel reaguje na řeč změny a souhlasí, že to zařídí. Potom se rozhodne, že s pomocí pravítka posílí studentčino odhodlání.

Komentář

Uvedený scénář ukazuje, jak lze využít ducha a dovednosti motivačního rozhovoru při každodenním učení. Zachycuje jednoduchý posun od říkání, co dělat, ke zjišťování, co by se dalo dělat. Učitel prošel čtyřmi procesy (viz 4. kapitolu) a zpočátku se zaměřil na vytváření vztahu. Těžiště rozhovoru bylo zřejmé a určila je studentka. Evokace vyžadovala trpělivost a také přesvědčení, že studentka dokáže v každodenním životě řešit obtížné problémy. Studentka vyjádřila své rozporuplné pocity z matematiky, učitel je uznal a reagoval zejména na řeč změny. Plánování vyžadovalo zmínit se o několika možnostech řešení a studentka si vybrala takové, které jí nejvíce vyhovovalo. Potom se učitel snažil posílit její odhodlání. Věděl, že čím víckrát studentka řekne, proč a jak by se měla změnit, tím je pravděpodobnější, že se skutečně změní.