Motivační rozhovory ve škole

Dokáže rozhovor podpořit změnu v chování žáka nebo zvýšit jeho motivaci? To záleží na stylu, který zvolíte, a na tom, jak rozhovor vedete. Tou správnou volbou je motivační rozhovor, konverzační styl vytvořený ve zdravotnictví a sociální péči, ale skvěle přenositelný i do školního prostředí.

Naše nová kniha má jediný cíl: zlepšit každodenní rozhovory ve školách tak, aby studenti, učitelé a další pracovníci ve škole (ale kniha je určena i rodičům) mohli vynakládat méně námahy a měli větší radost ze života i z učení. Hlavním předmětem zájmu autorů jsou rozhovory se studenty, které zvyšují jejich motivaci ke změně postojů a chování: aby se studenti snažili o lepší známky, byli ve škole spokojenější, méně vyrušovali, lépe vycházeli se spolužáky i s učiteli a tak dále. Rovněž je zajímají např. rozhovory o věčných pozdních příchodech, vyrušování, duševním zdraví, nemotivovaných studentech nebo např. prudkých konfliktech mezi studenty či jakýchkoliv jiných studentských problémech.

Motivační rozhovor se nemusí soustředit jen na problémy. Může lidem pomoci objasnit, co je pro ně důležité, v čem jsou jejich silné stránky a jak by mohla nastat změna. Motivační rozhovor je ve školství vlastně novinkou, ale má stejný cíl jako výchova a vzdělávání: pomoci studentům při rozvoji a změně. Podnětem k napsání této knihy byla potřeba pracovat se silnými stránkami studentů a nezapomínat přitom na to, s čím se potýkají.

Kniha obsahuje množství konkrétních příkladů z praxe a modelových rozhovorů, které názorně ukazují, co v komunikaci s žáky (i jejich rodiči) říkat, a co ne, s cílem podpořit přímé řešení problémů a osobní rozvoj.

Knihu koupíte na našem e-shopu.


Ukázka:

Učení

V předchozí kapitole jsme ukázali, jak může motivační rozhovor pomoci s problematickým chováním, zejména sociálním chováním. V této kapitole se soustředíme na možnosti motivačního rozhovoru při podpoře učení. Budeme se zabývat chováním ve škole a snahou studentů učit se, rozvíjet se a měnit se. Sociální chování a chování ve škole nepovažujeme za samostatná témata nebo okruhy problémů, které by vyžadovaly odlišný přístup k motivaci. U obou typů chování je takřka nemožné vložit do studentů snahu učit se a změnit se. Studenti mají na vybranou, do jaké míry se zapojí a změní. Motivace učit se je proměnlivá a není vždy předvídatelná. Rozhovor jako opomíjená složka důmyslného učení je jedním z hlavních kanálů, jimiž je možné studenta zaujmout a motivovat. Pokud tuto stránku učení uchopíte správně, všichni zúčastnění snáze docílí lepších vztahů a zlepší také známky, docházku a chování.

V této kapitole se dozvíte, jak vypadá užitečná rozmluva ve školním prostředí vycházející z motivačního rozhovoru. Naší snahou je posílit motivaci k učení. Následující scénáře popisují použití motivačního rozhovoru ve třídě a při individuálním hovoru se studentem.

Přínos motivačního rozhovoru

Motivační rozhovor může podpořit učení z těchto důvodů:

  1. Motivační rozhovor se soustředí na posílení vnitřní motivace ke změně. Učení je typem změny, která obsahuje souběh úmyslů a činů.
  2. Do vyučování lze snadno začlenit dovednosti jako soustředěné naslouchání a dovedné informování.
  3. Drobné okamžiky jsou důležité. Krátké rozhovory, dokonce i jediná otázka nebo uznání možnosti volby mohou mít pro studenty zásadní význam. Motivační rozhovor je vodítkem, jak z každodenních situací získat co nejvíce.

Scénář 10.1 „Já to prostě nechápu“

Učitel i patnáctiletá studentka vědí, že studentka se potýká s matematikou. Vedou krátký rozhovor mezi čtyřma očima, zatímco třída pracuje ve skupinách. Jak lze posílit dívčinu motivaci, aby se zlepšila? Chybí jí snaha, nebo si nevěří, že dokáže látku pochopit?

Co scénář názorně ukazuje

Proces evokace v každodenním procesu vyučování: Strategie „zjistit-poskytnout-zjistit“ (viz 8. kapitolu) a použití pravítka při hodnocení strachu z matematiky (viz 6. kapitolu) pomohou hledat řešení a usnadní řeč změny. Obavy z učení mohou posílit nevyhraněnost a nedostatek sebevědomí. Rozhovor vycházející z principů motivačního rozhovoru pomůže zklidnit situaci a usnadní změnu.

Na co se soustředit

Povzbuzení dodá studentům odvahu. Rozhovor vedoucí ke změně může být užitečný pro ty, kterým chybí sebedůvěra. Hledejte řešení spolu se studenty a spolehněte se na jejich schopnost řešit problémy. Afirmace může být klíčem, který jim pomůže překonat překážky.

Čemu se vyhnout

Napravovací reflex: Říkat studentovi, co má dělat, se může vymstít. Pokud student dostane všechny odpovědi, oslabí to jeho odvahu učit se a podryje to jeho vztah k učení. Použijte své dovednosti v rozhovoru k tomu, aby se student rozpovídal a začal sám hledat řešení. Pokud mu předkládáte návrhy, dávejte mu na vybranou (viz 8. kapitolu).

Pokud člověk prožije několik opakovaných nezdarů, dojde někdy k závěru, že schopnost učit se je pevně daná nebo vrozená. Jestliže student pochybuje o své schopnosti něco se naučit nebo udělat, rozhovor může jeho sebedůvěru posílit, nebo snížit.

Čtěte také: Nadané dítě ve škole - další novinka z řady námětů pro praxi v ZŠ

V praxi

Učitel osloví studentku ve třídě, zatímco ostatní studenti mají jinou práci.

UČITEL: Všiml jsem si, že si moc nevíš rady s tím, co právě děláme.

STUDENTKA: Nesnáším matiku, vůbec mi nejde. [Řeč statu quo]

UČITEL: Určitě máš někdy pocit, že by ses na matiku nejradši vykašlala. [Reflexe, všímá si neverbálních náznaků]

STUDENTKA: Jo, kdybych mohla, tak bych to udělala.

UČITEL: Není to tvůj oblíbený předmět. [Usmívá se, je cítit přiblížení]

STUDENTKA: Je to moc těžký, nechápu to! Vždycky jsem měla s matikou potíže. Myslím, že to nikdy nepochopím. [Řeč statu quo]

UČITEL: Ale přesto jsi to nezabalila a chceš o tom mluvit. [Afirmace] Za chvíli se vrátím, a co bys řekla na tohle: budeš mi vyprávět o situaci, kdy sis s něčím nevěděla rady, a potom jsi na to přišla. [Otevřená otázka zaměřená na posílení sebedůvěry, začátek evokace]

Když se učitel vrátí, mluví se studentkou o tom, jak jí dělalo potíže pochopit funkce nového telefonu. Musela si přečíst návod a požádat o pomoc kamarády.

UČITEL: Nejdřív jsi byla z toho telefonu otrávená, ale potom jsi na to přišla. [Afirmace]

STUDENTKA: Telefon potřebuju na všechno.

UČITEL: Teď už by ses bez něj neobešla. [Reflexe] Je tady nějaká podobnost s matematikou? [Otevřená otázka: je to pozměněná strategie „zjistit-poskytnout-zjistit“. V první fázi je třeba pochopit studentovy potřeby a obavy a potom nabídnout nápady, které by mohly pomoci.]

STUDENTKA: Myslím, že mi to k ničemu nebude. [Řeč statu quo]

UČITEL: V tuto chvíli v tom nevidíš smysl, ale přesto chceš postoupit do dalšího ročníku. [Odhad skryté rozpolcenosti pomocí oboustranné reflexe]

STUDENTKA: To je pravda, potřebuju kredity a nechci chodit na večerní nebo prázdninové doučování, abych je získala. [Řeč změny]

UČITEL: Zajímalo by mě, co by teď pomohlo?

STUDENTKA: Nevím, jak bych to dokázala pochopit. [Řeč statu quo] Myslím, že potřebuju pomoc. [Řeč změny]

UČITEL: Chtěla bys nějakou pomoc. [Reflexe]

STUDENTKA: Kdyby to bylo možné. [Řeč změny]

UČITEL: Mohu ti něco navrhnout? [Fáze „poskytnout“ ve strategii „zjistit-poskytnout-zjistit“]

STUDENTKA: Jasně.

UČITEL: Řekni mi, co by pro tebe bylo nejrozumnější: jsem tady, abych ti vysvětlil, co potřebuješ; po vyučování je v knihovně doučovací kroužek; mohu ti doporučit webové stránky, aby ses mohla učit doma online; a jsou tady někteří studenti, které bys mohla požádat o pomoc. Co si o těch možnostech myslíš? [Poslední fáze strategie „zjistit-poskytnout-zjistit“]

STUDENTKA: No, něco z toho zní dobře. Ale nerada se ptám při vyučování. Radši bych byla v nějaké malé skupině, kde by mi nevadilo ptát se. [Řeč změny]

Učitel reaguje na řeč změny a souhlasí, že to zařídí. Potom se rozhodne, že s pomocí pravítka posílí studentčino odhodlání.

UČITEL: Jak moc jsi odhodlaná pracovat v menší skupině? Můžeš to vyjádřit na stupnici od jedné do desíti?

STUDENTKA: Možná pět.

UČITEL: Mohu se zeptat, proč zrovna pět? Proč ne třeba dvě nebo tři? [Zeptat se na nižší hodnoty může pomoci evokovat řeč změny]

STUDENTKA: Protože si myslím, že se musím zlepšit. Potřebuju projít. [Řeč změny] Jenom nevím, jestli na to mám. Možná by pomohlo doučování. [Další řeč změny]

UČITEL: Stejně jako když jsi se ptala kamarádů na svůj nový telefon, uvažuješ o tom, že bys chodila na doučování v knihovně. Taky říkáš, že kdybych tě zařadil do menší skupiny, nebála by ses klást otázky. [Shrnutí]

STUDENTKA: Ano, to je pravda.

UČITEL: Pojďme se potkat příští pátek po vyučování. Možná mi budeš moci říct, jak ti to jde. [Někdy to stačí k tomu, aby student sám učinil potřebné kroky a vydal se správným směrem. Někdy je zapotřebí více rozhovorů.]

Komentář

Uvedený scénář ukazuje, jak lze využít ducha a dovednosti motivačního rozhovoru při každodenním učení. Zachycuje jednoduchý posun od říkání, co dělat, ke zjišťování, co by se dalo dělat. Učitel prošel čtyřmi procesy (viz 4. kapitolu) a zpočátku se zaměřil na vytváření vztahu. Těžiště rozhovoru bylo zřejmé a určila je studentka. Evokace vyžadovala trpělivost a také přesvědčení, že studentka dokáže v každodenním životě řešit obtížné problémy. Studentka vyjádřila své rozporuplné pocity z matematiky, učitel je uznal a reagoval zejména na řeč změny. Plánování vyžadovalo zmínit se o několika možnostech řešení a studentka si vybrala takové, které jí nejvíce vyhovovalo. Potom se učitel snažil posílit její odhodlání. Věděl, že čím víckrát studentka řekne, proč a jak by se měla změnit, tím je pravděpodobnější, že se skutečně změní.

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru