Autenticita: buďme sami sobě vždy věrní. Učiní nás to šťastnějšími.

Jak žít autenticky, být skutečně sám sebou? A proč na tom záleží? Tématu autenticity se psychologové začali věnovat až v posledních desetiletích v souvislosti s nástupem tzv. pozitivní psychologie, která se nesnaží jen léčit traumata, ale podporovat a rozvíjet vše, co zkvalitňuje náš život. Stephen Joseph, jehož knihu vám v edici Spektrum přinášíme, je jednou z výrazných osob tohoto psychologického proudu.

Autenticita

Autenticita je schopnost a touha žít opravdově, bez sebeklamů a být skutečným tvůrcem vlastního života v němž naše slova a činy odráží to, co si myslíme a co cítíme. Filozofové se otázkou, co to znamená být sám sebou, zabývají již odpradávna, ale psychologové začali této myšlence věnovat pozornost až v posledních desetiletích v souvislosti s nástupem tzv. pozitivní psychologie, přičemž vycházejí především z myšlenek Carla Rogerse a Abrahama Maslowa.

V knize Autenticita, kterou vám přinášíme jako stý šestnáctý svazek edice Spektrum, Stephen Joseph v první řadě odhaluje obranné mechanismy, které používáme, abychom - paradoxně - podpořili své neautentické (ale pohodlné) životy a vyhnuli se tak konfrontaci s pravdou o sobě samých. Protože jsme-li v defenzivě, bráníme-li se nějaké pravdě, pak to samozřejmě znamená, že nejsme autentičtí.

Všichni, které kniha podnítí k touze po autentičtějším životě, v ní pak naleznou řadu cvičení zpracovaných tak, aby podítila úvahy o vlastní osobě. Autor do knihy rovzněž zahrnul množství případových studií.


Stephen Joseph je britský psycholog, původem ze Severního Irska, psychoterapeut se specializací na zvládání traumatu a pozitivní psychologii, spoluzakladatel Centra pro trauma, resilienci a růst v Nottinghamu. Je autorem mnoha publikací na téma pozitivní psychologie, traumatu, na klienta zaměřený přístup. V Portále vyšla jeho kniha Co nás nezabije.


Mohla by vás zajímat i další kniha Stephena Josepha: Co nás nezabije...

Ukázka:

Krok 2 ‒ Patřete sami sobě

Autenticita vyžaduje postavit se sobě samému čelem a sám sobě sdělit pravdu. Snadněji se to řekne, než dělá, a je třeba odhodlání si znalost sebe sama vytvořit a rovněž houževnatosti si pokládat těžké otázky. Tato kapitola je o tom, jak na sebe bereme zodpovědnost za sebe sama a své životní volby, o své schopnosti překonat vlastní tendence přecházet do defenzivy, když se cítíme ohroženi, a o tom, jak se posunout dopředu s plným vědomím důsledků svých činů. 

CVIČENÍ 1 Připusťte si, že jste v minulosti udělali chyby, a hleďte do budoucnosti

  1. Vzpomeňte na chybu, kterou jste udělali a která vás stále trápí. Co se můžete z této zkušenosti naučit? Nechte si deset minut na to, abyste zapsali tři věci, které jste se naučili.
  2. Přemýšlejte, jak můžete toto poučení v budoucnosti uvést do praxe. Slibte si, že v budoucnu využijete své chyby jako příležitosti, abyste se o sobě něco dozvěděli.

Každý dělá chyby, ale někteří lidé se nechají chytit do pasti a přemítají o minulosti a o tom, co mohli udělat jinak. Takové myšlenky se mohou stát sžíravými a být zdrojem trápení pro vás i pro osoby ve vašem okolí. Část problému ovšem spočívá v tom, že příliš často si neradi přiznáváme, že jsme chybovali nebo že jsme nějakým způsobem na vině. Snažíme se udržet si hodnotný obraz sebe sama, protože pomyšlení na to, že jsme udělali chybu, zpochybňuje náš pohled na sebe sama jako na užitečnou lidskou bytost. Takové myšlení nás uvězní v minulosti tím, že vytváří rigidní a zastaralý pohled na nás samé. Abychom se pohnuli kupředu, musíme akceptovat svá minulá rozhodnutí a dovolit si něco se o sobě dozvědět tak, že budeme otevření, abychom poznali důvody svých nezdarů, zejména pokud to zahrnuje nutnost čelit odpovědnosti a přijetí vlastních chyb za své. Když tak učiníme, získáme pružnost pohledu do budoucna a dovolíme si přijímat nové zkušenosti.

Mohlo by Vás také zajímat: knihy Carla Rogerse: Rozhovory s C. Rogersem, Způsob bytí a Být sám sebou. A též kniha Abrahama Maslowa O psychologii bytí.

CVIČENÍ 2 Pochopte své obranné mechanismy

Jedním ze způsobů jak začít odkrývat své obranné mechanismy je vrátit se v myšlenkách k události, za kterou se stydíte nebo cítíte vinu. Nechte si pár vteřin, abyste si tuto událost připomněli. Všimněte si ze všeho nejdříve, že se vám do toho nechce, a možná si i pomyslíte, že byste toto cvičení přeskočili. I když jste si danou událost vybavili, může být obtížné si připomenout všechny detaily. Pokračujte v přemýšlení o této události a svých reakcích a všimněte si, jak je to obtížné a jakými způsoby se neustále snažíte odvrátit svou pozornost. Abyste byli schopni žít autenticky, potřebujete porozumět svým tendencím k použití obranných mechanismů v náročných situacích, a bojovat s nimi. Je klíčové vědět, kdy lžete sami sobě. Pravdou je, že mnohdy jsou věci, které říkáme sami sobě, jednoduše nesmysl. „Udělal jsem vše, co jsem mohl, abych pomohl“, „To nebyla moje chyba“, „Měl jsem příliš napilno, jinak bych to udělal.“ Často si možná jen namlouváme něco o svých motivacích, pocitech a odpovědnosti a přáních.


CVIČENÍ 3 Ptejte se pětkrát proč

  1. Přemýšlejte o něčem, co vám za poslední měsíc dobře nevyšlo. Třeba šlo o pracovní pohovor, schůzku nebo spor s partnerem. Jaký byl důvod?
  2. Nyní si položte znovu stejnou otázku a najděte jinou odpověď. Jaké jsou jiné důvody?
  3. Zeptejte se sami sebe znovu. Jaké jsou jiné důvody? A pokračujte, dokud jste se nedotlačili k tomu, abyste našli pět nebo více důvodů. U pátého důvodu byste měli vědět, zda máte uspokojivý důvod, který vás dotlačil ke zpochybnění těch vašich původních. Pokud ne, pokračujte.

Toto je technika řešení problémů, kterou původně vyvinul Sakichi Toyoda v sedmdesátých letech 20. století pro provádění kontroly, zda automobilové motory řádně fungují, ale stejně dobře se dá aplikovat na náš myšlenkový život. Může to být dosti bolestivé sebetestování. Často je první odpověď, která přijde na mysl, defenzivní. Ale při každém dalším kroku zjišťujete, že se dostáváte hlouběji k porozumění a ubývají vám sebeklamné důvody, dokud se nedostanete blíže k pravdě. Vyžaduje to vytrvalost.
Někdy, když se hodina, na které vyučuji, neodvíjí tak dobře, moje první odpověď by mohla být, že si pomyslím, že studenti nemají zájem. Bylo by snadné to nechat na tomto bodě. Když vnímám studenty jako příčinu nevýrazné hodiny, zůstávám tím „z obliga“ a přitom jsem s nimi možná jen nebyl ve správné interakci. Když se ze sebe snažím vymáčknout důvod, pochopím, že to bylo proto, že jsem nepředstavil materiál ve správné rovině. Proč? Protože jsem se dopředu dostatečně nepřipravil. A z jakého důvodu? Protože ve skutečnosti toto téma obzvláště nezajímalo mě.

* * *

Knihu Autenticita můžete koupit na našem e-shopu.

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru