Kůň, který uměl počítat. Ale nepočítal s kritickým myšlením.

Vyprávěním o Chytrém Hansovi a jeho „učiteli“, penzionovaném berlínském učiteli matematiky Wilhelmu von Ostenovi, začíná populárně-naučná kniha Kůň, který uměl počítat, která se věnuje fenoménu kritického myšlení a jeho protikladům, např. konfirmačnímu zkreslení a naivnímu realismu. Jak mohly i vážené vědecké kapacity tehdejší doby podlehnout Hansovi a jeho trikům? A jak je možné, že na podobném principu založená metoda komunikace s autisty měla stejný – ne-li větší – úspěch i v jedenadvacátém století? 

Autoři, trojice amerických profesorů psychologie, v knize dopodrobna rozebírají dva významné případy konfirmačního zkreslení a na jejich příkladech ukazují, jak kritické myšlení funguje. A nebo nefunguje. Konfirmační zkreslení nám nedovolí mít na problém jasný pohled, který je ovšem pro kritické (či vědecké) myšlení zásadní. Raději v takovém případě selektivně věříme jen takovým důkazům, které podporují naši teorii. A u naivního realismu se jedná o zjednodušení celého myšlení na rovnici co vidím, to je pravda. Na příkladu Chytrého Hanse nám autoři ukazují, jak z těchto pastiček ven a jak se můžeme dopátrat skutečného stavu věcí právě použitím vědeckého, neboli kritického myšlení. Ukázalo se, že kůň se sice některé věci od von Ostena naučil, ale rozhodně se nejednalo o matematiku ani hudební vědu. Stačilo mu, aby během učení odpozoroval, za jaké jednání dostává odměnu a co tomu bezprostředně předchází. Aniž by to nebohý von Osten tušil, dával Hansovi svým chováním a pohyby dostatečnou nápovědu. Teprve aplikace kritického myšlení odhalila princip Hansovy „chytrosti“, jakmile kůň na von Ostena neviděl, jeho inteligence byla rázem ta tam. 

Thomas E. Heinzen je profesorem psychologie na William Paterson University v New Jersey. Scott O. Lilienfeld má stejnou funkci na Emory University v Georgii a je autorem, uznávané knihy 50 největších mýtů populární psychologie. Susan A. Nolan působí jako profesorka téhož oboru na Seton Hall University v New Jersey. 

Na podobném principu byla odbornou veřejností i laiky přijímána na začátku tohoto století nová převratná  metoda komunikace s osobami s poruchou autistického spektra. Dosud nekomunikující prostřednictvím tzv. facilitované komunikace začali komunikovat s okolím a na chvilku se zdálo, že se podařilo propojit světy autistů a lidí okolo. Ruka autisty, podporována rukou facilitačního asistenta, se pohybovala po tabulce s písmeny a tato komunikace byla považována za autentickou. Metodě podlehli nejen rodiče autistických dětí, kde pro konfirmační zkreslení můžeme najít největší omluvu, ale i respektované autority na autismus z řad vědecké komunity. Zdálo se to skutečně zázračné, ale bylo to opět kritické myšlení, respektive série zaslepených studií podle metod vědeckého zkoumání, které odhalilo, že veškerou komunikaci nevědomě obstarávají právě asistenti, byť si toho nemuseli být vědomi. Stejně jako nebohý von Osten, který shýbáním a narovnáváním hlavy dával nevědomě instrukce Hansovi, kolikrát má uhodit kopytem o zem.

V závěrečné kapitole se autoři věnují i dalším způsobům, jak efekt Chytrého Hanse působí, od zázračně inteligentních psů (dnes dostupnější než kůň, ale princip zůstává stejný) po zázračné metody prevence drogových závislostí. Součástí publikace je i malý výkladový slovník použitých termínů a bohatý rejstřík použitých pramenů. 

Kniha je přínosná hlavně v tom, že nám ukazuje, jak kritické myšlení správně používat. Jak nám mohou poznatky z psychologie pomoci s každodenním rozhodováním v našem životě a jak je důležité, abychom se nestali obětí vlastního sebeklamu.  

Knihu Kůň, který uměl počítat zakoupíte na našem e-shopu