Jak lidé zrají – osobní rozvoj v dospělosti založený na vývojové psychologii

Psychický vývoj nekončí na prahu dospělosti, to potvrzují i neurovědné výzkumy posledních let. Jak pomoci zrát a vidět svět a situace v něm více komplexně, přibližuje Jennifer Garvey Berger. Předmluvu napsal a knihu přeložil Tomáš Hančil, který vývojové koučování přináší do Čech.

Kniha Jak lidé zrají je pro všechny, kdo se zajímají o osobní rozvoj a chtějí podpořit rozvoj ostatních. Pro kouče i mentory či psychoterapeuty denní chleba, je třeba však mít na paměti, že právě oni sami musejí zrát, aby mohli provázet ostatní.Jennifer Garvey Berger Tomáš Hančil Jak lidé zrají vývojová psychologie růst rozvoj zralost kouč koučování

Autorka a koučka Jennifer Garvey Berger vychází z poznatků vývojové psychologie a ukazuje čtyři odlišné formy mysli, které se liší schopností brát v úvahu pohled ostatních a být zodpovědný sám za sebe jak v určování vlastních cílů, tak za své myšlení a pocity. Rozlišuje formu mysli sebou limitovanou, sociálně podmíněnou, sebeurčující a sebepřekračující. Její poznatky stojí na základě prací psychologa Roberta Kegana, který rozlišuje rozvoj vertikální, kdy se nemění nutně, co víme, ale jak vytváříme smysl z toho, s čím se v životě setkáváme. Jak jste se třeba dívali na rozvod ve svých dvaceti a jak v padesáti? Oproti tomu horizontální rozvoj se zaměřuje na doplnění informací a nemění způsob našeho myšlení. Sama Berger vysvětluje potřebu rozvíjet lidi vertikálně kvůli měnícímu se světu: „V současném světě narůstá nejistota společně s tím, jak roste jeho složitost. Stojíme před problémy, které generace před námi neměly, a musíme pro ně nalézt řešení. Vezmete-li v úvahu např. ekologickou situaci, nemůžete k ní přistoupit jen na lokální úrovni. Vaše schopnost myšlení musí zahrnout úrovně o řády 

Základní principy - Jak lidé zrají

vyšší, protože úspěšné vyřešení obsahuje propojení vládních struktur, velkých podniků i neziskových organizací. Jakmile zůstanete v horizontálním způsobu myšlení, je velmi pravděpodobné, že vše jen zhoršíte.“

Jak lidé zrají ukazuje tak nově rozdíly, které jsme dříve připisovali osobnostním charakteristikám, jež jsme pokládali za prakticky stálé. Vývojová psychologie však ukazuje, že mnoho rozdílů, se kterými se setkáváme, je vývojového charakteru: Můžeme nejen doufat v jejich změnu, ale pomocí popsaných postupů tuto změnu podpořit.

Jennifer Garvey Berger Tomáš Hančil Jak lidé zrají vývojová psychologie růst rozvoj zralost kouč koučováníJennifer Garvey Berger je koučka, vědkyně, autorka knih, získala doktorát na Harvardu. Ve svých vystoupeních i publikacích se zabývá rozvojem firem, managementu, vedením a osobním rozvojem lidí. Jejími klienty v soukromé praxi byli lidé z vedení Google, KPMG, Microsoft nebo Wikimedia. Založila konzultační společnost Cultivating Leadership a je autorkou koučovacího přístupu založeném na vývojové psychologii The Growth Edge Coaching. Motto: Pokud chceme organizace, kde lidé prosperují a přinášejí maximum, potřebujeme lídry, kteří se učí.

Ukázka:

Adam mluví ještě o jednom bodu, ve kterém se cítí v koncích. Opírá se o Kateřininy názory, ale oba dva si myslí, že by se měl orientovat samostatněji. Nemůže se však rozhodovat zcela samostatně, protože si příliš váží role a zkušeností, které Kateřina v organizaci představuje. I toto vypadá spíše jako sociálně podmíněné uvažování než sebeurčující. Ale i zde se musíme podívat přesněji, co tím míní.

Když se ocitneme v situacích, v nichž se cítíme v koncích, máme tendenci vycouvat a k danému tématu se nevracet. Většina lidí to tak přirozeně udělá. Pokud ale chceme pochopit, jak daný člověk myslí, je lepší položit otázku, která věc posouvá ještě o kousek dál. Ptáme se na priority a tak mapujeme hranice. Co by bylo nejlepší řešení? Co na tom je to nejhorší? Čeho se nejvíc obáváte? Pokud se někdo cítí v koncích, je na místě, kde již není schopen konstruovat smysl. Je tedy na hranici světa tak, jak ho vidí, a světa, který ještě není schopen poznat a porozumět mu. Ocitá se na růstové hraně. Pokud Adamovi na tomto místě budete klást otázky, pokusíte se zjistit, zdali jeho odpovědi půjdou směrem sociálně podmíněného uvažování (externě), nebo sebeurčujícího uvažování (interně). Již víte, že Kateřinin názor je pro Adama zásadně důležitý, takže se zaměříte na druhý pól. Kdo bude v konfliktu s Kateřininým hlasem? Bude to další externí hlas, nebo to bude Adam sám?

Zeptáte se:
Čeho se nejvíc bojíte, že by se stalo, pokud byste nebral v úvahu Kateřininy názory?
Adam odpovídá:
To je skvělá otázka. Čeho se obávám? Mám pocit, že se prostě bojím, že má pravdu a že bych se ve své kariéře zastavil a získal reputaci člověka, který už jen čeká na důchod. A kdybych někoho potkal, tak by si o mně myslel, že jsem byl někdo, kdo toho mohl hodně dosáhnout, ale nezvládl to.

Jennifer Garvey Berger Tomáš Hančil Jak lidé zrají vývojová psychologie růst rozvoj zralost kouč koučováníTomáš Hančil, kouč a konzultant, držitel doktorátu z filosofie z Princetonu, se vývojovou psychologií zabývá již více než 15 let.  Ve své práci se specializuje na osobní rozvoj, komplexitu myšlení a dynamiku skupin. Jako kouč přináší do českého prostředí nástroje a postupy z vývojové psychologie aplikované na leadership a rozvoj organizací. Zabývá se komplexitou a rozhodovacími procesy v době nepředvídatelné budoucnosti. Přeložil knihu Jak lidé zrají, aby i čeští kouči a HR profesionálové měli možnost se seznámit s novým pohledem na rozvoj dospělých. Motto: Osobní zralost a moudrost nestojí na společenském postavení.


Krok 4: Položte stejnou otázku znovu jiným způsobem, abyste se dostali hlouběji


Zde vidíme strach, který stojí za Adamovým dilematem: Mohl by získat reputaci člověka, který není schopen jít dál. Strach z toho, jak nás vidí ostatní, je dobrým indikátorem sociálně podmíněné formy mysli. Jak nás vidí ostatní, je důležité téměř pro každého. Pokud se však jedná o vaši největší obavu, je to pravděpodobně znak toho, že hlasy ostatních jsou ve vaší hlavě silnější než váš vlastní hlas. Abychom si však mohli být zcela jisti a abychom vyloučili všechny možnosti, že Adam částečně uvažuje sebeurčujícím způsobem, musíme udělat důležitý, i když pro většinu lidí nepřirozený krok. Položte stejnou otázku (třeba trochu jinak formulovanou) znovu. V tomto případě můžete Adamovi potvrdit, že jste slyšeli, co řekl, a znovu se zeptat:
Zdá se, že to nejhorší, co by se vám mohlo stát, je, že získáte reputaci člověka čekajícího na důchod – nebo talentovaného člověka, který to nezvládl. Chápu z mnoha důvodů, jak strašná představa to je. Mohl byste mi přesto říci, co by bylo to nejhorší na reputaci, kterou byste získal?

Adam odpovídá:
No, mám pocit, že prostě ta reputace… Ale když se ptáte, tak mám pocit… Vím, jak sám pohlížím na ty, kteří už jen čekají na důchod, vím, jak o nich mluví ostatní, a prostě bych nechtěl, aby o mně kdokoli takto přemýšlel. Ale jde o víc. Nejde jen o to, jak o mně přemýšlí oni, jde i o to, jak bych se viděl já sám. Kdybych měl pocit, že pouze zabíjím čas, tak bych se prostě nemohl podívat do zrcadla. Myslím, že bych získal pocit, že všechny ty smutné věci, které o mně lidé říkají, jsou v podstatě pravda, nebylo by to tak?

Kniha Jak lidé zrají koupíte na našem e-shopu



Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru