Ostří hoši s kolty proklatě nízko

Těžko říct, Spojené státy jsou obrovské, řízení policie je věcí každého státu, města, okresu a všude to může být jiné.  Často bývají lidštější místní šerifové  (většinou volení ochránci pořádku ve venkovských oblastech) než policie ve velkých městech nebo ta státní. A i v rámci jednoho města vás může v dobré čtvrti policista zastavit, protože se mu prostě nezdáte (třeba jdete pěšky nebo nedejbože pijete pivo na ulici), zatímco o dva kilometry dál v ghettu se střílí takovým tempem, že do tamních nemocnic chodí armádní medici na praxi, jelikož střelná zranění jsou tam na pořadu dne. 

Ale přesto pár vzpomínek z doby, kdy jsem v Americe studoval v poklidném středozápadním státě Nebraska. Mimochodem, jednou jsem jel autobusem i do Minneapolisu, kde došlo k nešťastné smrti George Floyda. V autobuse jsem byl jediný běloch a na autobusovém nádraží kontroloval vystupující sekuriťák s brokovnicí… Ale zpátky do Nebrasky –moje zkušenosti s policií byly střídavé.  Vzpomínám si, jak jsem stál obličejem ke zdi a rukama nahoře kvůli hlasitému večírku na koleji, který by v Čechách skončil maximálně slovní domluvou, ať to ztišíme. Dokonce se nám podařilo schovat alkohol (ten byl na celém kampusu zakázaný) do klimatizační šachty, ale hluk ze dvou kytar a klarinetu už ne… Musel jsem ale ocenit efektivitu amerického systému. Zatímco jsme stáli s rukama nad hlavou (což začne být časem dost únavné), policista vysílačkou s někým mluvil a za chvíli už nám psal „pozvání“ k přestupkovému soudu, kam jsme se měli dostavit za pár dní. Kdybychom se nedostavili, přišla by pro nás zásahovka. Automaticky zapadnete do kolonky „vyhýbá se spravedlnosti“.  

Vzpomínám na spolubydlícího, který strávil dva dny v hromadné cele předběžného zadržení s těmi největšími kriminálníky za to, že si jedno děvče vzpomnělo, že tu pusu od něj vlastně nechtělo (ano, opravdu šlo o pusu, nikoliv o sex). Vzpomínám na kamarádku, která jela po Státech v jakémsi starém vraku, který se startoval zmáčknutím startéru, a dostala se do hodně nepříjemné situace, když ji zastavil policista, který se s rukou na pistoli dožadoval vyhození klíčů od auta oknem (vyřešila to nakonec tím, že vyhodila klíče od bytu, aby se policista uklidnil). 

Zároveň ale neexistuje situace, se kterou by vám policisté nepomohli. Když jsem zastavil auto na kraji silnice, abych se podíval do mapy, zastavilo za mnou policejní auto a policistka mi nabídla, že si sedne vedle mě, bude mě navigovat a kolega za námi pojede. To se vám u nás nestane. Neexistuje „tohle je škoda do 5000, s tím na nás nechoďte…“.  Jsou to prostě přísní hoši a každý ví, že s nimi není legrace a cokoliv řeknou, musíte udělat. Bez řečí. Někdy je ta nemožnost se v případě nějakého banálního poklesku nějak lidsky domluvit hodně frustrující. A ten tvrďácký přístup může být pro sadisty, kteří vždy v určitém počtu mezi modré uniformy proniknou, hodně lákavý…