Vztek v ulicích

Jak je možné, že 150 let od zrušení otroctví, 56 let od prosazení zákona o občanských právech a vyhlášení „války chudobě“ jsou v nejmocnější zemi světa místa, kde vládne chudoba, beznaděj, drogy a zločin? Jak je možné, že ve velkých městech existují čtvrti, kam se slušný člověk bojí vydat, a ani se v životě nevydá? Tohle jsou místa, kde je úroveň služeb (doprava, školství, zdravotnictví atd.) mizerná, obvyklý společenský model je matka s několika dětmi, z nichž každé má jiného otce (kterého stejně neznají), a dostat se odsud po společenském žebříčku nahoru je skoro nemožné. Tady se žije z drog a na drogy (a kulku) se umírá. Hip-hopové velebení kultu násilí, drog a totální promiskuity jen prohlubuje všudypřítomnou beznaděj. Tady neexistují pozitivní vzory – třeba rodina, práce, vzdělání… Tady je jen totální nihilismus. Tohle jsou místa, kde se v určitý den nejde do školy, protože je „iniciační den“ místního gangu, v jehož rámci mají noví členové někoho (kohokoliv) zabít, a proto jsou děti raději doma. Tady se koncentruje drtivá většina násilí (polovina všech vražd se páchá ve dvou procentech policejních okrsků), a to násilí je v drtivé většině násilím černochů vůči černochům.

Společnost bez otce

Jedna z mála věcí, na které se v rozdělené americké společnosti shodne konzervativec třeba s exprezidentem Barackem Obamou, je důraz na chybějící otce. Sám Obama varoval, že děti vyrůstající bez otce mají pětkrát větší pravděpodobnost, že budou vyrůstat v chudobě a skončí na dráze zločinu, devětkrát větší pravděpodobnost, že nedokončí střední školu, a dvacetkrát větší pravděpodobnost, že skončí ve vězení. I v době otroctví měly černošské děti větší pravděpodobnost, že je bude vychovávat jejich otec i matka, než je tomu dnes. Skoro 75 procent dětí mezi americkými černochy se dnes rodí nemanželských (u bílých je to necelá čtvrtina). V ghettech je to prakticky sto procent. A chybějící otce nahrazují gangy... Jak říkal nejúspěšnější raper v dějinách Tupac Shakur, „potřebuješ muže, aby tě naučil být mužem“. Sám Shakur strávil nějaký čas za mřížemi a zemřel provrtán kulkami po potyčce s členem konkurenčního gangu.

Kde se ale vzalo násilí, nihilismus a neochota k systematické práci? Ekonom a sociální teoretik Thomas Sowell – sám černoch, který se narodil na jihu ještě v době segregace a vyrůstal v Harlemu –  na to má jednu teorii. Sowell ve zkratce tvrdí, že některé skupiny kontinuálně vykazují jisté kolektivní znaky, které predikují jejich úspěšnost, či naopak neúspěšnost. Některé kulturní zvyklosti jim pomáhají uspět, jiné naopak. Různé skupiny jsou úspěšné (a to dlouhodobě) v různých věcech. Domorodci v Austrálii umí najít vodu tam, kde by běloch do několika dnů zemřel žízní, ale jen obtížně uspívají v moderní průmyslové společnosti. Beduín umí najít cestu v poušti, ale asi by jen těžko uspěl jako lovec tuleňů či stavitel iglú. Němečtí přistěhovalci zase všude na světě (ať už to bylo v Americe, Austrálii nebo jižním Rusku) měli nejúspěšnější statky nebo budovali pivovary.