PORADNA

Dobrý den,

Je to možná trapné a docela dost se za to stydím, ale prostě si nemůžu pomoct. Jsem asi rok ženatý, ale jsme spolu šest let, nyní se nám narodil i malý syn. Svou ženu miluju, je to pro mě Superžena, krásná, chytrá, vtipná. Přesto však mám milenku. S ní jsem prostě sám sebou, nemám povinnosti, závazky. Neumím přesně popsat ten pocit, když jsem s ní, ale je mi tak strašně dobře. Vím, že se nevěra dneska asi už tolik „nehrotí“, ale bojím se svěřit i kamarádům, že by se mi vysmáli, takže o tom s nikým nemůžu ani mluvit. Žena o milence ví, dala mi čas na rozmyšlenou. Má nějaké podmínky, za kterých se mohu vrátit do společného bytu, neboť jsem se před třemi měsíci odstěhoval. Nechci o ni přijít, zároveň se ale nechci vzdát svého volného času a všeho, co mi čas bez manželky přináší. Syna samozřejmě miluju a z celé situace jsme já i manželka dost nešťastní, točíme se v kruhu. Bohužel nevím, jestli se zvládnu napravit. Zkoušel jsem se k ženě v minulosti vracet už vícekrát, doufal jsem, že svatba vše změní. Ani po těhotenství a porodu jsem však nedokázal plně zůstat doma. Táhne mě to „ven“. Když poslechnu volání pokušení a jdu, mám následně silné pocity viny a nadávám si, co jsem to za člověka. Možná je to i tím, že jsem měl komplikovanou situaci ve své vlastní rodině, otec hodně pil a mamku i mě mlátil. Určitě nechci dopadnout jako on, naopak se snažím dát synovi vše, co já jsem nikdy neměl. Trápí mě myšlenka na to, kdy mi žena přestane tolerovat mé zálety. Bojím se ale s milenkou rozejít.

Michal