Honza Novák míval dobré slohy. Třeba ten o bratrech Mašínech se mu vskutku povedl. Pak ho napadlo udělat referát o životě Milana Kundery. Dobrý nápad! Spisovatel-tajnůstkář, v jehož příběhu se nachází řada třináctých komnat, si o to přímo říkal.
Jenže Novák to tentokrát odflákl. Nebo se spíš zpronevěřil pravidlům dobrého referátu. Přistoupil k tématu zaujatě; téměř každému Kunderovu činu podsouvá nízké pohnutky. Neobjevil nic převratného, a tak spekuluje. Nedal si práci s vytažením podstatného; na devíti stech stranách předkládá de facto pracovní poznámky, z nichž měl referát teprve vydestilovat. A přestože je jeho práce dlouhá, odevzdal jen půl úkolu, neboť končí spisovatelovou emigrací. Tentokrát to na jedničku prostě není…
Řeč je samozřejmě o kunderovské biografii z pera Jana Nováka, kterou zlí jazykové označili za bulvár pro intelektuály, což je legitimní žánr, ale nic víc. A proslulý česko-francouzský autor, přeložený do 44 jazyků, si zasloužil právě něco víc.