Rozervaná duše umělce

Velkou měrou způsobily vnímání nutnosti emoční lability umělců některé příběhy z historie. Patrik Červák, hudební vědec a dirigent, popisuje několik z nich. „Šlechtic a renesanční hudební skladatel Carlo Gesualdo da Venosa se celý život potýkal nejen s homosexualitou, ale i s blíže nespeci´ kovanou psychickou poruchou. Nechával se svým služebnictvem denně bičovat a vydržoval si zvláštního sluhu, jehož úkolem – kromě jiného – bylo bít svého pána na stole. Také se usilovně pokoušel získat ostatky svého kanonizovaného strýce Karla Boromejského, o nichž byl přesvědčen, že mu pomohou při léčbě jeho duševní poruchy. Johann Sebastian Bach byl nejspíš ve svém osobním životě jak grafomanem, tak erotomanem. První dítě se Johannu Sebastianu Bachovi narodilo, když mu bylo 23 let. Další potomci přišli na svět, když mu bylo 25, 27, 28, 29, 30, 33, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 45, 47, 48, 50, 52 a 57 let. Skoro každý rok se tedy mohl těšit na nové dítě.“ Nutno však dodat, že za svůj život měl pouze dvě manželky. A jisté kuriozity bychom našli i u největších skladatelů našeho území. „Bedřicha Smetanu často navštěvovali různí lidé, kteří však neexistovali – byly to sluchové halucinace, při kterých Smetana slýchával v pokoji i více hlasů najednou, ačkoliv tam nikdo nebyl. Psal hodně dopisů – bohužel však byly adresovány imaginárním osobnostem, které nosily jména hudebních velikánů jako Mozart či Beethoven. Smetanu také často popadaly záchvaty agrese, při kterých ničil nábytek a vybavení domu, nebo dokonce mířil pistolí na své blízké. Ke konci života také při mluveném projevu míchal češtinu a němčinu a v podstatě mu nikdo nerozuměl.“ Jenže přesně tyto výpovědi vytvářejí představy o umělci i v 21. století. 

Čtěte také: Tancuj proti úzkosti!

Když je hudba nutkáním 

„Ani nevím, kolik mi bylo, ale jako dítě jsem měl pocit, že když napíšu slova do notového sešitu, tak se tam vetkne melodie,“ říká hudební skladatel a zpěvák Jiří Miroslav Procházka.