Muž z Marsu a... žena dneška

S nadsázkou je pro mne žena dneška jako několikapatrová pestrá bonboniéra rozličných chutí a tvarů s velkou dávkou empatie a intelektu. A hlavně neskutečná rozmanitost, která vůbec není dnešní, ale je tou nádhernou podstatou ženské existence bez ohledu na staletí. Ženy se ve své podstatě nemění. Díky Bohu! Jen se naučily lépe poznávat samy sebe. Své schopnosti, kvality, ale hlavně a především své vlastní tělo. Díky Bohu! Můžeme se ptát svých prapradědů, jak mohli žít bez toho, aniž by žena věděla, co sama chce. Chcete-li - jak se sakra dobře uspokojit. A ono není nic ukrutnějšího, než že se vám po čtyřiceti pěti a půl minutách něžného, vášnivého a empatického milostného snažení žena svěří, že vlastně ani neví, co jí dělá dobře…

Co s tím? Je mi jasné, že je i pro rodiče dneška je dost nepříjemné tyto věci se svými dcerami probírat. Už vidím ty pohledy pubertální dívky, když jí její rodič vysvětluje fyziologii dolejšku a přirozenost nějakých pocitů. Divný a trapný. A masturbace? Možná… Podle mě by se to mělo aspoň zkusit. A ono by ale totiž stejně tak stálo za to vysvětlit chlapům dneška, že by se neměli k ženám chovat jako kreténi. Že žena není jen nástroj na uvolnění přepětí a kus masa, ale bytost, která si zaslouží respekt a pozornost - nejen v sexu. Protože nechcete být v kůži holky, která je zamindrákovaná jen proto, že si na ní její partner léčil svůj mindrák a dokola jí opakoval, že je hnusná a není k ničemu. Proto bych nám mužům moc přál, abychom se aspoň na chvíli inspirovali od ženy dneška…

Matouš Koblitz je básník a lásku hledající muž. Ctí ženy a miluje jejich přítomnost.