Čím více děti mluví, tím víc se naučí

Výzkumný tým docentky Kláry Šeďové na Masarykově univerzitě vyvinul mobilní aplikaci, skrze niž mohli vědci měřit délku promluv jednotlivých žáků a to, jak často v hodinách argumentují. Zjištěná data potom porovnali s výsledky testů čtenářské gramotnosti od České školní inspekce. Na vzorku skoro sedmi set žáků z třiceti dvou škol přišli na to, co asi všichni známe z vlastní zkušenosti – žáci u nás (v tom se nelišíme od zahraničí) nedostávají příliš mnoho prostoru k formulaci vlastních myšlenek. Přitom to, jak moc žák během hodiny hovoří a obhajuje své názory, zásadně přispívá k jeho úspěchu v testech. Rozhovor je zkrátka přirozená lidská činnost, přirozenější než pasivní poslech. 

Chce to čas a vůli

Neznamená to, že by učitelé s žáky nekomunikovali. Jenže i když s žáky mluví, obvykle dávají dětem jen krátké faktografické otázky typu: „Kdy vládl Karel IV.?“ To ale dětem neumožní rozvíjet vlastní myšlenky. Jak by to mělo vypadat? Šeďová s oblibou uvádí příklad bajky. Učitel může vysvětlit, co je to bajka, a pak se na to dětí zeptat, aby ověřil, zda si to zapamatovaly. Anebo se jich může zeptat, jak a proč vznikly pohádky, a z toho přejít k bajkám, společně zjistit, proč si asi lidé začali vymýšlet bajky, a dojdou k tomu, že proto, aby mohli kritizovat společenské jevy, které by otevřeně kritizovat nemohli, a proto je přehráli na zvířata. Učitel by také měl dbát na to, aby děti nereagovaly jen na něj, ale i na sebe navzájem.