Všechno je v pořádku, pane řediteli…

Zástupce Leopold Souhrada, jenž nebyl ve školství žádným nováčkem, zamkl dveře své pracovny. Poté zamířil k ozdobné dečce na zdi, na níž byl vyšit nápis „Nehledej štěstí v cizině, najdeš je doma v rodině“. Když zaprášený tepich odhrnul, objevil se ve zdi trezor, kam se dříve ukládaly vybrané peníze na lyžařské kurzy, školní výlety a exkurze. Teď, když se nikam nejezdí, sloužil jako úschovna destilátů darovaných osvícenými rodiči. 

Hruškovice zahřála Leopolda Souhradu jako pohlazení od maminky. Potřeboval to, neboť funkce zástupce ředitele v sobě slučuje profesi úředníka, zpovědníka, bodyguarda a vůbec holky pro všechno. Zástupce je tu proto, aby vytvořil hradbu kolem ředitele školy, který pak může v klidu spřádat vzdělávací vize a nemusí se zabývat ukradenými přezůvkami, ucpaným klozetem nebo zhrzenými kantory a rodiči.  

Co všechno já už tady za ty roky zažil, pomyslel si zástupce Souhrada, překřížil své nohy na pracovním stole a nechal se znovu pohladit od maminky. Třeba jak sem vtrhl taxikář Bambas, který slíbil synovi za samé jedničky čtyřkolku. „Už ji máme koupenou, musíte mu dát samý!“ křičel, ačkoli jeho Kevin měl ve čtvrtletí pět trojek a čtyřku z matiky. Anebo jak mi cirkusák Tříska přišel stroze oznámit, že jejich Žaneta nebude půl roku chodit do školy, protože se jim narodilo slůně a musí si na dcerku zvyknout. A co paní Promčáková, zvaná Promile, milovnice pěnivého moku a peprných hádek? S petflaškou kozla v ruce před školou vyřvávala, že zásadně nesouhlasí s infuzí, čímž měla na mysli inkluzi. A nakonec praštila petkou do vstupních dveří, až z nich odpadla cedulka Rodiče vítáni.