Sloupek Milana Petráka - Když selhává lidská intuice

Slovem roku 2020 bude nejspíše zvolen „koronavirus“. Mohou mu konkurovat leda výrazy „covid“, „pandemie“ či „rouška“, tedy zástupci stejného tématu. Na jaře jsme se hodně omezili, v létě jsme si užívali bezstarostné pohody a na podzim přišel šok. Mnoho lidí si při pohledu na grafy zobrazující překotný nárůst nakažených, hospitalizovaných a zemřelých kladlo otázku, kde se stala chyba. Jaká událost zapříčinila ten nenadálý skok? Odpovědí zní, že k tomuto neblahému vývoji nebyla žádná událost zapotřebí. Na podzim se u nás epidemie vyvíjela podobně jako v srpnu. V září pouze konečně vzbudila naši pozornost. Problémem je, že epidemie postupuje exponenciálně. Exponenciála zpočátku roste velmi pomalu – pomaleji než lineární přímka. Jenže dříve nebo později exponenciála vystřelí nahoru a lineární funkci nechá hluboko pod sebou. Lidská intuice je na exponenciálu krátká. Evoluce nás nenaučila s ní počítat – naši předchůdci to na nic nepotřebovali. S exponenciálním růstem se často nesetkávali, a když už, jeho intuitivní znalost by jim stejně nijak nepomohla. 

Kdyby dokázal lidský mozek správně vnímat matematické zákonitosti, již v srpnu bychom museli silně zneklidnět. Jenže obsah naší lebky je uvyklý na lineární myšlení. Věříme na zákonitosti typu: Čím více budu trénovat, tím lepších dosáhnu výsledků. Čím méně budu jíst, tím budu štíhlejší. Proto jsme měli skoro všichni pocit, že velmi mírný nárůst epidemie si vyžaduje jen velmi malou ostražitost. Některé události, třeba návrat dětí do škol, dost možná šíření epidemie ještě více urychlily, to ale nic nemění na tom, že nás naše intuice sladce ukolébávala. Až jsme se náhle probudili do stavu pořádného vyděšení. Lidská intuice se těžce potýkala i s jinou zásadní událostí, ke které došlo před dvanácti lety. Tehdy celý svět pocítil důsledky největší ekonomické krize od třicátých let minulého století. 

Oblíbenou duševní činností té doby bylo hledání viníka. Řada „viníků“ byla skutečně nalezena, přičemž jejich odhalení obvykle záleželo na tom, ke které ideologii se jejich objevitel hlásil. Za zhroucení finančního systému údajně mohly Spojené státy americké, Čína, nepromyšlené státní zásahy, chamtiví bankéři a investoři, multikulturalismus (protože příjemci problematických hypoték byli často Američané jiné barvy pleti než bílé), běloši či Židé (protože většina bankéřů jsou právě běloši a údajně právě židovského původu). Kdo by si nedokázal vybrat z takto široké nabídky pachatelů? Skutečností je, že ke zhroucení komplikovaných systémů, které mají tendenci zdánlivě neomezeně růst, dochází spontánně – podobně jako třeba k zemětřesení, zřícení lavin či vymírání živočišných a rostlinných druhů. Frekvence těchto dramatických události se řídí podobnými pravidly. Dochází k nim naštěstí velmi zřídka, což ovšem vede k tomu, že se jejich pravidla opět vymykají selskému rozumu. Lidská intuice je cenným pomocníkem při našem rozhodování. Ovšem ani ona nefunguje dokonale. Pokud se naše intuice ocitne v křížku s názory odborníků, je lepší dát na ně. Řekl bych, že se jedná o celkem intuitivní pravidlo.