Lockdown s dětmi jako krize i příležitost

Rodiče si všímají toho, že děti jsou často podrážděné, nic je nebaví, kvůli všemu brečí, pořád se hádají, vymýšlejí problémy. Ale ono není divu, vždyť ztratily své jistoty. Najednou vnímají, že rodiče a učitelé jsou malí páni. Vládnou nám jiní a to, co se o nich dozvídají, bohužel není a ani nemůže být pěkné. 

Zkoušeli jste třeba popřemýšlet, co by se dalo dětem říct pěkného o našem současném prezidentovi? A jak dětem vysvětlit, že nařízení, které vláda vydá na dva týdny, za pár dní neplatí? „Do školy chodit musíš, každý musí. I my jsme museli,“ slýchaly řadu let. A najednou nejen že nemusí, oni nesmějí. Současnost je chaotická, budoucnost nejistá. Nelze se divit, že jsou děti podrážděné a úzkostné.

Co dětem v současné lockdownové situaci velmi chybí, je kontakt s kamarády. Nám dospělým kontakty samozřejmě také chybí, a navíc toho máme na svých bedrech skutečně hodně, když na nás vedle práce najednou spadla celodenní péče o děti. Sama mám doma tři školáky, takže vím, o čem mluvím. A co tedy můžeme udělat pro to, aby děti lockdown lépe snášely? A my dospělí abychom se vyhnuli přetížení a pokud možno abychom si na současné krizi našli to, co je pozitivní, a vyšli z ní posíleni?

Rytmus dne

Dokud měly děti školu a po ní další pravidelné aktivity, automaticky to dávalo jejich životům určitý řád. Bylo jasné, kdy je třeba vstát, kdy se čemu věnovat. Nyní většina aktivit odpadla, není třeba se nikam vypravovat. Zůstala toliko distanční výuka, jež se v praxi liší školu od školy, třídu od třídy. Většinou zahrnuje nějaké on-line hodiny a samostatnou práci. Jsou školy, které jedou on-line prakticky podle rozvrhu, většina školáků však má jen hodinu dvě denně, v různých časech, někdo dokonce až odpoledne. Čas se tak rozplizává, děti mají tendenci se zapomínat před obrazovkami, ponocovat. Ráno jsou jako rozlámané, bez nálady, podrážděné. Do ničeho se jim nechce a není divu. 

Cirkadiální rytmicitu, kterou máme jakožto tvorové žijící na planetě otáčející se kolem své osy, se vyplácí respektovat. Nejde zdaleka jen o rytmus spánku a bdění, ale také o kolísání tělesné teploty, vylučování hormonů, trávení, funkce imunitního systému atd. Jde o složitou souhru, na níž se podílí aktivita spousty genů. Když si posuneme spánek, souhra se naruší a následná únava a podrážděnost jsou jen prvními nápadnými známkami problémů, do nichž se tělo dostává. Dbejme proto na to, aby naše děti včas zhasly a minimálně hodinu před ulehnutím nehleděly do obrazovek. Osvětlení v domácnosti večer ztlumme a laďme do teple žluté.

Vytvořme si řád