Poradna

Dobrý den, 

mám problém. Je mi sedmnáct let a potřeboval bych se vyrovnat s rozchodem svých rodičů. Jsou spolu už hodně dlouho, asi devatenáct a půl roku, a před týdnem mi oznámili, že se rozvádí, že je konec. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, ani jsem nejdřív nemohl pochopit, co mi říkají. Začal jsem brečet, za což se ještě navíc stydím. Prostě jsem to nezvládl, bylo toho na mě moc. Řešil jsem do toho ještě maturitu ve škole, takže jsem byl dost unavený. Nevím, asi bych se potřeboval vyspat a nabrat sílu. Můžu být tak rozhozený i z nevyspání? Rodiče se nějakou dobu už nebavili tolik jako dřív. Nenapadlo mě ale, že by to znamenalo, že se rozchází. Například se vůbec nehádali. Přemýšlím, co se mohlo stát, ani jeden o tom se mnou nechce mluvit. Samozřejmě mě napadlo, že je to nějak mnou, kvůli mně. Dobře se učím, dělám přijímačky na vejšku, tak nevím, čím by to mohlo být. Hodně se kvůli tomu trápím, špatně spím. Chtěl bych jim pomoct. 

Radek 

Milý Radku, 

oceňuji tvou odvahu svěřit se s problémem, který tě trápí. Určitě je dobře, že pláčeš – slzy jsou očistné a patří k emoci smutku a dalším pocitům, jako je třeba bezmoc nebo šok – i když to není vždy příjemné. Takové to heslo, že „chlapi nebrečí“, je z mého pohledu absurdní a naprosto neplatné. Nemáš se tedy určitě za co stydět. Ptáš se, zda únava mohla zhoršit prožívání toho, co ses dozvěděl. Určitě si myslím, že to mohlo mít vliv, konkrétně jsi mohl být třeba více citlivý, protože jsi nebyl řádně odpočatý. Je jasné, že je tělo i mysl jsou během přípravy na zkoušky méně odpočinuté a tedy méně silné a připravené zvládat zátěžové situace. Možná už se ti to někdy stalo, že se ti něco řešilo hůř, když jsi byl ve stresu nebo nevyspalý. Z toho, co píšeš, si myslím, že by sis opravdu potřeboval více odpočinout. Je také přirozené, že tě napadne, že by to mohlo být tebou, a je mi líto, že o důvodech rozchodu s tebou rodiče nemluví. Pravý důvod ukončení svého vztahu znají jenom oni. Nicméně si myslím, že to vůbec nemusí souviset s tebou ani s tím, že bys byl nějaký „špatný“ syn nebo se dost nesnažil. Podle mého názoru není třeba mít jakékoli pocity viny. Naopak si myslím, že by sis rozhodně zasloužil vědět, co se děje a co bude dál. Možná rodiče potřebují ještě nějaký čas, aby si sami srovnali, jak ti o celé situaci říct podrobněji. Určitě i ty sám budeš potřebovat nějaký čas, abys mohl zpracovat tuto životní změnu. Přece jenom se mění určitým způsobem struktura rodiny, na kterou jsi dosud byl zvyklý. Neznamená to ale, že tě tví rodiče již nemají rádi. Pokud bys měl zájem o to, aby s tebou celou situaci více probral někdo „zvenčí“, můžeš zkusit telefonickou pomoc např. v podobě Linky bezpečí, která je anonymní a bezplatná. Volá na ni mnoho dětí a dospívajících, kteří se ocitli v podobné situaci jako ty. Přeji ti klidnější spánek a aby tvá situace byla co nejdříve snesitelnější. 

Pavlína Doležalová