Typologie rouškových odpíračů

Slyšel jsem to snad tisíckrát. Otravovalo mě to, štvalo mě to, ale nakonec jsem podlehl. Tolikrát mi maminka, když jsem kýchl nebo zakašlal, říkala „dávej si ruku před pusu, ať neprskáš na lidi“, až jsem se to naučil. Bylo mi osm let. Proto jsem pozoroval projevy protirouškového disidentství s naprostým zděšením. Jaké je psychologické pozadí těchto až děsivě iracionálních postojů a chování?

Motivace odpíračů, byť vede ke shodnému nezodpovědnému nedodržování epidemické hygieny, má různé příčiny a hlubinné zdroje. Takže díky novosti tohoto jevu (covid-19 je nemoc roku 2020) psychologie dosud nemá nějaký jednotnější komplexní pohled na odpírače. Ale pohledů dílčích, postavených na výzkumech a dlouholeté praxi psychologů a psychiatrů, již je řada. 

Nemoci z pohledu psychologie

Chlapáci  

Odpíračství „trumpovského“ typu je vysvětlitelné poměrně snadno a samozřejmě na ně přišli v USA, protože tam je osobností typu Donalda Trumpa dostatek. Scientificamerican.com publikoval dva texty, které vysvětlují odpírání roušek mužů typu „macho,“ mužů se zdůrazněnou maskulinitou. Autor jedné ze statí přichází s vysvětlením pro Trumpa velmi uvěřitelným: Jeho maskulinita mu neumožňuje ukázat slabinu, zranitelné místo. A rouška – viditelný signál, že se chrání před ohrožením – je tedy nepřijatelná, protože chlapáci se nechrání a ohrozit je nemůže nic. „V našem výzkumu se princip neukázat slabinu projevuje tím, že se chováte, jako byste vždy znali odpověď. Přiznání nejistoty nebo to, že se spoléháte na názor někoho jiného, se zdá být „slabé“. Odpor Trumpa vůči radám odborníků vychází z neustálé potřeby demonstrovat, že „já sám to dokážu napravit“,“ píše. Ve stejném časopisu Emily Willingham (autorka řady knih o vědě) připomíná, jak probíhala po příchodu epidemie HIV kampaň za užívání kondomů. A nachází mezi odpírači kondomů i roušek podobný faktor: „Mezi muži tehdy byla ,mužská ideologie‘ spojena s odmítnutím užívání kondomů. Americká psychologická asociace definovala tuto ideologii jako ,zvláštní konstelaci standardů‘, která vyžaduje, aby se muži připisovala dobrodružnost, riziko a násilí.“ 

Přečtěte si také: Tisíce let karantény

Pražských protirouškových demonstrací se účastnili neonacisté. Jejich přítomnost byla tak nápadná, že Televize Seznam odvysílala záběry snad všech „v subkultuře povinných“ atributů. Bomber jacket, vyholená hlava, býčí šíje vybujelá anaboliky a prsteny s německými kříži. A potřeba okázale zdůrazňovat maskulinní identitu u takového gentlemana je s uvedeným konceptem „maskulinní role“ jako motivace odpírání v plném souladu.  „Mužská ideologie“ se v našich podmínkách dá nejspíše nazvat „hospodské chlapáctví“. Další dva američtí vědci publikují v Cambridge University Press výsledky výzkumu, který souvislost „chlapáctví“ a odmítání roušky potvrzuje. V globálním měřítku jej ztělesňuje opravdu nejlépe Trump, který roušku nenosí, protože si na něj si žádný virus netroufne.  Spíš ať si dá covid-19 pozor na něj a jeho dezinfekci! Okázalé chlapáctví však bývá kompenzací hluboké vnitřní nejistoty… 

Zálesáci 

Další typ odpírače je „disident z Nalibockého pralesa“. Počátkem září zmizela ve vesnici Zadvore jihozápadně od Minsku čtyřčlenná rodina. Zanechali papírek se vzkazem, že odjeli cestovat „do velké země“. Předtím vyprávěli, že přichází apokalypsa a že se chtějí schovat, a nakupovali kvanta konzerv a pohanky, ze které se tam vařívá kaše. Koncem listopadu je na čísi udání policie našla v pralese, kde žili ve vojenském stanu. Pro útěk se rozhodli po zhlédnutí televizního pořadu, z něhož se dozvěděli, že při očkování proti koronaviru úřady očipují lidi. Je samozřejmě vyloučené někoho diagnostikovat na dálku, ale vsázet se na dálku lze. A vsadím se, že u malé skupiny odpíračů – například oné rodiny – hraje klíčovou roli regulérní psychóza. 

Mohlo by vás také zajímat: Jak ovlivní pandemie duševní zdraví?

Nevejde se do hlavy 

Americká Národní akademie věd publikovala zjištění z výzkumu v prvních dvou týdnech po vyhlášení nouzového stavu kvůli koronaviru v USA.  Autoři vidí jako důvod nedodržování epidemické hygieny (byť nesledovali nošení roušek, ale dodržování společenského odstupu) omezenou mentální kapacitu jedince současně uchovávat více informací důležitých pro rozhodování a chování v pracovní paměti. Méně kulantně řečeno – sociální distanc nedodržovali především méně bystří občané. Bylo to to samé, když moje babička o někom říkala „nevejde se mu to do hlavy“. Vzorek měl 850 jedinců, takže na závěrech tohoto výzkumu nejspíše něco bude. Podle studie nelze rozdíl v dodržování hygienických pravidel vysvětlit aktuální náladou, osobností, vzděláním či úrovní příjmů. Vedle zjištění o pracovní paměti badatelé také dokázali, že odpírači roušek měli problémy s vnímáním i jiných sociálních pravidel než jen zásad epidemické hygieny. Konkrétně s normou spravedlnosti.  

Hledisko mravní 

Označení „lump“ pro mnohé včetně psychologů splývá s diagnózou „porucha osobnosti“. Brazilský tým zveřejnil v Personality and Individual Differences svůj čerstvý výzkum (n = 1578). Ukázal, že s dodržováním epidemické hygieny mívají problém lidé označovaní výše uvedenými termíny. Odpírači měli asociální rysy, zejména nižší úroveň empatie a vyšší hodnoty v rysech jako bezcitnost, lhavost a ochota přijímat rizika. Rouška je projevem ohleduplnosti, chrání především okolí – ovšem tento typ odpírače, odpírač s poruchou osobnosti s anetickými rysy, na lidi kolem sebe KAŠLE! A činil tak, byť jen symbolicky, již dávno před epidemií. 

Polský výzkum publikovaný v Personality and Individual Differences říká, že autoři v osobnosti lidí odmítajících roušky (n = 755) nalezli vysoký výskyt a intenzitu – jak to sami popularizačním termínem nazývají – tzv. temné triády.  Rovněž v SocialPsychological and Personality Science publikovaná americká studie (n = 502) dochází k závěru, že je temná triáda u odpíračů roušek více a silněji zastoupena.  Ale narcismus, intrikánství a anetičnost, dříve nazývaná dnes nekorektním slovem „psychopatie“ a ještě dříve frází „je to lump“, u lidí odmítajících chránit rouškou svoje okolí nepřekvapí. 

Placená zóna

Jiří X. Doležal