Neslavně proslulý hrdina z komiksů o Batmanovi má od svého vzniku v 80. letech 20. století již několik filmových zobrazení. Vždy byl součástí batmanovské mytologie a jeho příběhu v městě Gotham. V posledním filmu Todda Phillipse vidíme psychologické drama, ve kterém není hlavním hrdinou dobrák Batman, ale právě ničema Joker.
Mladík Arthur Fleck trpí nesčetným množstvím duševních poruch, které mu výrazně znemožňují normální fungování ve společnosti. Jednou z těch nejvýraznějších je zajisté jeho nekontrolovatelný smích, ve který propukne pokaždé, když se dostane do konfliktní situace. I když film nikde neříká, jakými duševními poruchami Fleck trpí, je zřejmé, že jeho nekontrolovatelný smích je založen na symptomech pseudobulbárního afektu neboli PBA.
Mozková příhoda
PBA je neuropsychiatrická porucha, která nejčastěji doprovází jiné mozkové příhody, například mrtvici nebo roztroušenou sklerózu. Mezi její projevy patří emoční labilita, dávivost nebo porucha polykání. Epizody křečovitého smíchu mohou trvat od několika vteřin do několika minut a psychologicky vytváří u pacienta stydlivost, sociální izolaci a depresi. I když PBA není běžnou poruchou, u mozkových příhod není nijak vzácná.
Proměna v Jokera
Důležitá scéna ve filmu se týká cesty vlakem, ve které Fleck přihlíží, jak skupina opilých mladíků šikanuje spolucestující. I když se jich dívka razantně zbaví, Flecka postihne záchvat smíchu. Divák si tak může všimnout, že Fleck vůbec nechápe kontext situace (cestu vlakem, opilé mladíky a dospělou ženu) a sleduje celou situaci dětskýma očima. Má vnitřní pocit, že takto by se zpravidla muž neměl chovat k ženě. Jeho tělo ho zrazuje, muži ho napadají a Arthur Fleck se proměňuje v darebáka Jokera.
Smutný chlapec Arthur
I když Joker ve filmu páchá hrozivé zločiny, tak s ním divák přece jenom musí lehce soucítit. Je totiž jasné, že hrdina trpí nesčetnými traumaty z dětství, je neustálým terčem šikany a všechny jeho pokusy o socializaci ztroskotají. Žije prakticky neustále ve stavu fyzické i psychické tenze, ve které spatřuje a vyhledává nebezpečí všude ve svém okolí. Film se tak opakovaně dotazuje diváka na jednoduchou otázku. Pokud známe kontext, příčinu chování a dokážeme v sobě najít i empatii pro Jokera, dávají nám jeho činy smysl a mohou být obhajitelné?