Uspějí domškoláci v běžné škole?

Pokládám to za akceptovatelné v případech, kdy dítěti něco objektivně brání v docházce do školy – zdravotní stav nebo to, že bydlí na odlehlé samotě uprostřed lesů bez možnosti rozumné dopravy. Jinak pokládám z hlediska psychosociálního vývoje dítěte za nešťastné, jsou-li jeho kontakty omezeny pouze na rodinu. Nejde jen o to, aby si dítě „pohrálo s ostatními“. Ve škole se setkává i s dětmi, které patří do jiného sociokulturního prostředí a nesdílejí jeho zájmy, a přesto se s nimi musí naučit komunikovat, což je důležité pro život. Nehledě na to, že je velmi zdravé, setká-li se dítě s jinou autoritou a jinými vzory, než jsou jeho rodiče.

Veronika Válková, Gymnázium Na Pražačce, Praha 

Některé rodiny bydlí daleko od civilizace, jiné rodiny nesouzní s koncepcí škol v okolí, tak raději učí své děti doma. Pokud domškoláci přestoupí do běžného školního provozu, je to často až na druhý stupeň. Většinou samy děti chtěly již do kolektivu. Jak na tom jsou domškoláci s vědomostmi, se nedá zobecnit. Každý to má trochu jinak, ale stejný rozptyl úrovně vědomostí je přece také mezi žáky, kteří chodí dennodenně do školy. Co se sociální adaptability týká, ani tam nevidím handicap. 

Veronika Kotůlková, ZŠ Labyrint, Háj ve Slezsku