Nejen nakrmit!

Americký psycholog Harry Harlow provedl na přelomu 50. a 60. let minulého století řadu výzkumů s primáty druhu makak rhesus, aby – zjednodušeně řečeno – zjistil, jaká je podstata mateřské lásky. Při jednom z mnoha experimentů bylo mládě makaka téměř ihned po porodu odděleno od matky a umístěno do klece, kde se nacházely dva umělé modely matky. Jeden byl celý z drátu a byl na něm umístěn vývod, kterým mohlo mládě získávat potravu. Druhý model sice neposkytoval výživu, ale byl vyroben z hebkého a měkkého materiálu. Harlow a jeho tým sledoval, zda mládě upřednostní potravu, nebo bezpečí zprostředkované měkkým modelem matky. Výsledkem bylo, že poté co se mláďata v kleci vzpamatovala z traumatu násilného oddělení od své pravé matky, trávila téměř veškerý čas přitulená k měkké matce. I když mládě uslyšelo nějaký hluk a dostalo strach, tulilo se k ní. K drátěné matce se přiblížilo pouze tehdy, pokud mělo hlad, a netrávilo s ní čas delší, než bylé nutný. Harlowovy pokusy ukázaly, že pro připoutání se dítěte k matce je zapotřebí něčeho mnohem závažnějšího než získávání potravy. I když jsou výsledky výzkumu důležité, v dnešní době by již byly považovány za neetické a provedeny by být nesměly.