Tři ledové

Do nedávných zimních měsíců se ještě vrátím třemi drobnými zážitky, které možná cosi vypovídají o výchově dnešních dětí, ačkoli nechci zobecňovat.   

Momentka první. Jistá maminka uklouzla na ledu a zlomila si pravou ruku v zápěstí. Přes měsíc byla se sádrou v pracovní neschopnosti, a tak si krátila čas přispíváním na Facebook. Jednoho dne tam vystavila i fotku s názvem Opička Judy (pamětníci seriálu Daktari si možná vzpomenou). Na snímku byla zachycena při loupání brambor, které si přidržovala chodidly a loupala je zdravou levačkou. Bylo to komické, protože vypadala opravdu jako opička. Ale pak mě napadlo: Kdo ji při tom fotil? Její jedenáctiletá dcera! Na mou otázku, proč tedy brambory neloupala ona, se mi dostalo odpovědi, že to neumí, bojí se ostré škrabky a jistě by si ublížila. Bez komentáře. 

Druhá momentka. Sleduji v parku zvaném Grébovka, jak děti okouzlené nadílkou sněhu bobují. Tedy, jezdí z kopce dolů a nahoru se nechávají až na výjimky vytahovat svými rodiči na bobech a sáňkách. A to včetně jedné značně přerostlé holčičky, která se na plastové boby sotva vešla, takže tam byla zkroucená jako skrčenec. A zatímco ji tatínek v potu tváře táhl nahoru, dívenka se nudila, tudíž rukou v rukavici ještě hrnula po svahu sníh, tj. brzdila. Brzdila jen trochu, aby si tatínek nevšiml, ale brzdila. Bez komentáře.  

A do třetice. Procházím Riegrovými sady. Pospíchám. Proti mně stojí v mé „dráze“ jakási paní středního věku. Už jsem na dohled, ale paní neuhýbá. Stojí jako přibitá. Vlevo je křoví, vpravo plot. Jelikož se nepohybuje, stále počítám s tím, že mi uvolní cestu. Ne. Musím to vzít přes křoví, abych ji minul. V tom paní pronese: „Jsem ledová!“ Nejdřív si myslím, že říká „Jsem nevidomá!“ nebo tak něco, ale ne, řekla opravdu: „Jsem ledová!“ Za ohybem cesty vidím rozdováděné děti. Z jejich povyku mi dochází, oč jde. Hrají hru na ledové království. Kdo je zapikán, musí ztuhnout v pozici, v jaké se nachází. Je ledový. Ta paní nadřadila dětskou hru nad lidskou ohleduplnost. Mohl jsem se kvůli ní klidně přerazit, ale hlavně že dětem nepokazila hru. I tentokrát se vzdávám komentáře. A nechci zobecňovat.