Domácí úkol z demokracie

Politikou překrmená média nikoho nešetří. Kampaň zacílená k říjnovým volbám do Poslanecké sněmovny už odstartovala a v následujících měsících se bude stupňovat. Zasáhne nejen dospělé, kteří zčásti trpí „únavou z demokracie“, ale i jejich děti – aktuální prvovoliče nebo i potomky, kteří sice nemají voličský věk, ale mediální masáž na ně může mít formativní vliv. Možná tomu tak docela nevěříte, ale opravdu není jedno, jak se politika v rodinách komentuje.  

„My si můžeme říkat, co chceme. Jsme svobodní lidé,“ namítne nejeden rodič, a ještě něco jadrnějšího k tomu napíše do diskusního fóra v internetovém oceánu. Má pravdu. Každý z nás může ledacos vyslovit. Je to tak snadné. Skoro jako střelba ze samopalu. Mnohem těžší je krotit emoce a domýšlet, čím vším mohu ovlivnit nedospělou mysl. 

Volební marketing

Představte si obraz rodinné idyly. Je krátce po obědě, v bytě hraje televize. Moderátor probírá politicky motivovanou kauzu a kolem posedávají otec, matka a dva téměř plnoletí synové. Každý z nich obsluhuje chytrý telefon. Není jasné, co zrovna čtou a prohlížejí. Různost sledovaných zdrojů jen posiluje chaotickou debatu na téma politika. Všichni si po svém žbrblají. Žádný dialog, jen výkřiky. Podstatné informace se mísí s banalitami. Nezasvěcený pozorovatel má pocit, že vstoupil mezi členy sekty, jejíž základní ideou je ničemu nevěřit. 

V této souvislosti je dobré zdůraznit, že nejhorší je, když děti musejí poslouchat věčné stěžování a nadávání z úst matky a otce. To je totiž mnohem škodlivější než programová ignorace politicko-společenského provozu. Rodiče by mělo v první řadě zajímat, jak každodenní výkřiky z dílen politických marketérů na děti působí, co si o nich myslí a jak jim rozumí. Od jednoduchého průzkumu se mají odvíjet další debaty o politických tématech. Obecně platí, že hektický mediální tlak, před nímž není úniku, můžete využít ke střízlivým diskusím v rámci rodiny.