Kdo se celý život bičuje za přecitlivělost, možná nikdy nedá šanci básníkovi, jenž v něm dříme. Kdo se vidí jako průbojný, vůbec ne však útočný, nemusí nikdy přijít na to, proč s ním nikdo se zdravou sebeúctou nevydrží. Kolik duševních a tělesných potíží by vůbec nevzniklo, kdybychom se přijímali celí? V každém z nás žije nějaký archetyp. Sherlock Holmes. Šeherezáda. Vlk. Beránek. Skrze archetyp najednou člověk vidí, že „ne všechno zlato třpytívá se, ne každý, kdo bloudí, je ztracený“. Archetyp každou vlastnost rozehrává do celé její šíře, do světla  i stínu. Umí krystalicky ukázat, co člověk celý život řeší. A hlavně, jak to vyřeší. Archetyp je podobný psychologickému typu. V MBTI by byl Sherlock nejspíš INTJ: introvertním intuitivcem s převahou racionálního rozhodování a smyslem  pro plánování. Stratégem ve stínu. Uznejte ovšem, že archetyp má nepoměrně  více šťávy. Já bych se rozhodně nahmatala snáze v Sherlocku Holmesovi než ve čtyřech písmenech.

Autorka článku se tím, jak přeložit duši do vůně a vůni do duše podrobně a pravidelně zabývá na svém blogu www.synestesis.com. Přečtete si třeba její článek o světlých i temných stránkách českých žen podle oblíbených filmových pohádek.

Jak ale nahmatat archetyp? Archetyp je dynamický portrét. Vyobrazení duše. Chcete-li najít sobě co nejpodobnější portrét, musíte se ideálně projít galerií portrétů. Pak je velká šance, že si vyberete, že se rozpoznáte. Kdyby byl archetyp portrétem, rozpoznávali byste se zrakem. Co kdyby ovšem nebyl obrazem, ale parfémem? To by byla panečku jízda! Vůni neprozkoumáte rozumem, a už vůbec ne všemi jeho filtry, jež nám tak rády podsouvají, co by mělo být, místo aby nás nechaly jen vnímat, co je. Vůně jde zkratkou od nosní sliznice rovnou do orbitofrontálního kortexu. Dva neurony, pif paf, a je vymalováno: vzniká čichový vjem ovlivněný vzpomínkami a silně zabarvený emocí. Parfém vnímáme ze všech vyobrazení duše nejinstinktivněji. Líbí se mi? Jsem to já? Dvě otázky stačí, abyste měli jasno, kdo jste, jaký archetyp. Řekněme tedy, že přistoupíte na tuto extravagantní hru, očicháte na vonném workshopu třicet parfémů, a pak bingo! Na konci je parfém, jenž voní jako Viktorka z Babičky. 

Matka, Hétera, Amazonka a Médium. Tyto čtyři základní ženské archetypy popsala Toni Wolfová, spolupracovnice, družka a přítelkyně C. G. Junga a spoluzakladatelka Psychologické společnosti v Curychu. Archetypy podle ní stojí proti sobě v protikladech na dvou osách osobních a neosobních vztahů. A každý z archetypů nese i vlastní stín. Jak se jednotlivé archetypy v životě ženy projevují popsaly v dnes již kultovní knize na příkladech historických postav, literárních děl a filmů americké jungiánky Lucy Anne Sikes a Mary Dian Molton.

Divoký heřmánek, mýdlová čistota bílých cích, nahořklá růže prokvétající trsem šalvěje a kouř z ohníčků, kam děti házejí polosuchou trávu –  pohanské kadidlo. Bláznivá Viktorka. Co teď? Jsem beznadějný tragéd? Měla bych najít nejbližší splav a ekologicky se sprovodit ze světa? Kdepak. Archetypem to všechno teprve začíná. Přečtete si znovu Babičku. Podíváte se na nádherný Moskalykův film, poslechnete si hluboce jímavou hudbu Luboše Fišera. Prochodíte hodiny a dny českou krajinou. O čem to vlastně celé je? Co je druhou stranou mince jménem smrt? Přece vzkříšení. Povstání z popela. Nový počátek. A najednou dá člověku život smysl. Co smysl. Najednou člověk ví, jak na něj. Stačí přijmout vzestupy i pády. A dát si pozor na myslivce.