Rukopis žáků počítačové generace

Rukopis dětí se výrazně zhoršuje a zjednodušuje. Správné tvary vázaného písma si žáci upravují, a vzniká tak písemný styl, jaký známe u dospělých. V tom došlo k urychlení. Už od nejnižších ročníků se snaží děti psát svým nevázaným písmem, ale bez znalosti správných tvarů písma. I když jsem příznivcem IT, psaní do počítačů bych určitě na základní škole nedoporučoval. 

Zdeněk Dolanský, ZŠ Praha-Koloděje

Nemohu říct, že by se rukopis nějak plošně strašlivě zhoršoval. Mezi studenty jsou samozřejmě rozdíly, ale jako historička mám za sebou kurz paleografie a přečtu prakticky všechno. Pokud něco v písemce nerozluštím a nejde o diagnostikovaného dysgrafika, beru to jako nevypracované. Pohlídat si čitelnost je přece povinnost studenta. Nemyslím si, že by se na čitelnosti projevu podepsal věk počítačů. Podepsal se na ní věk šlendriánu. Děti nejsou vedeny ke krasopisu – tím nemyslím vyloženou kaligrafii, ale čitelnost. Nedbají na úpravu. Je to projev sebestřednosti, ba až bezohlednosti a neúcty – je jim jedno, jestli tím někomu přidělají práci. A jestli bych byla pro, aby ve škole pro psaní více používaly počítače než sešity? Jsem snad blázen, abych takovou nesmyslnou tendenci podporovala? Místo aby se děti snažily psát čitelně, a tím si zlepšovaly jemnou motoriku, která souvisí i s emocionálním vývojem, tak jim dát počítač, aby to nabralo ještě horší spád? Nehledě na to, že je prokázáno, že nejvíc si zapamatujeme to, co si zapíšeme psacím písmem, hůře to, co si zapíšeme tiskacím, a to, co si napíšeme do počítače, si nezapamatujeme už vůbec. 

Veronika Válková, Gymnázium Na Pražačce, Praha