Kulometná rota

Mezi nové typy pedagogů patří kantor-hipster. Když na fakultě dokončí magisterskou práci o komiksech na žvýkačkových obalech, rozhoduje se, zda bude baristou v Reykjavíku, food recenzentem na volné noze, nebo učitelem na základce v Senohrabech. Pokud zvítězí třetí možnost a svou koloběžku zaparkuje na školním dvoře, užijí si žáci věru netuctových hodin. Na výtvarce dělají selfíčka skrze trdelník, při hudebce poslouchají smoothjazzovou poému Marcipánová sardinka a na třídnických hodinách probírají, jak si naondulovat knír. Potíž spočívá v tom, že neklidný hipster obvykle do půl roku zvedne kotvy. Buď vyslyší výzvu veganské kavárny v Reykjavíku, nebo obdrží grant na antologii komiksů ze žvýkačkových obalů. A rozjařené děti zůstanou na ocet.

Dalším novodobým typem je pedagog-ezoterik ujíždějící na vlně new age. Vyznačuje se obvykle tím, že střídá různá období. Pokud prožívá etapu židovské spirituality, chodí taková učitelka zahalena v černém šátku, do diktátů dává úryvky z talmudu a dětem tvrdí, že se nejmenuje Liběna Smržová, nýbrž Ráchel Epstein. Pokud má fázi pozitivního myšlení či jógy smíchu, poskakuje rozjuchaně po školních chodbách, až ji ředitel podezírá, zda nenosí na pracovišti Venušiny kuličky. Jistý dějepisář, jenž se zabýval okultismem, se zas prý pokusil zhypnotizovat školního inspektora a vsugerovat mu myšlenku, že vytrhané stránky v třídnici mají hluboký astrální smysl. Když to nepomohlo, praštil sebou o zem a snažil se předstírat, že je šnek.   

Další odrůdu představují aktivisti všeho druhu. Velmi horlivé bývají feministky, jež dokážou najít důkazy o potlačování žen i v učivu o výtrusných rostlinách či meteoritech. V případě sporů s vedením školy jsou připraveny zahájit kdekoli protestní kojení. Třeba na posedu při školním výletě do Klánovic. Aktivní jsou také bojovníci za lidská práva. Už na prvním stupni pouštějí dětem seriál Příběhy bezpráví a vodí je na besedy do Knihovny Václava Havla, i když žáčci by ve svém věku spíše ocenili zpívánky Dády Patrasové. A nesmíme zapomenout ani na propagátory zdravé výživy. Vysušeni z ketodiety plouží se po škole bosi s krokoměrem u boku a těžce nesou, když jejich hýčkaný projekt Zdravé svačinky sabotují rodiče škvarkovými plackami a chleby s gothajem.

V současných sborovnách najdeme samozřejmě i tradiční typy učitelů, kteří se ve školství vyskytovali odjakživa. Jedním z nich je kantor-bohém. Vyznačuje se rošťáckou veselostí, s níž učí děti básničky typu „Jako žáček první třídy / spolkl jsem dvě bílé křídy, / jako žáček druhé cé / spláchl jsem se do WC“. Před vysvědčením pak trousí před dětmi jakoby mimoděk hlášky typu „Kytky nepiju!“ a na konci školního roku během posezení s kolegy při vínku se obvykle nechvalně vyznamená, třeba když ředitele Smolíka familiárně oslovuje Smolíčku pacholíčku a na vysportovanou tělocvikářku Stivínovou ovíněn volá: „Ty se mi líbíš, ty kluku jeden fousatá!“

Napříč aprobacemi najdeme učitele-nervózu, kterému jeho povolání poněkud přerostlo přes hlavu. Při výkladu se zakoktává a za každý druhým slovem říká „prostě“, a tak mu žáci přezdívají Prostěradlo. Nastoupí-li takový vycukaný tělocvikář do autobusu, kde je hluk, neváhá vytáhnout píšťalku, zahvízdat a zvolat: „Tady bude klid!“ Dokonce jsem slyšel vyprávět o jedné zmatené pedagožce, jež při hodině vaření zavařila v rozrušení své brýle do sklenice k okurkám.

Smutnou, avšak poměrně častou odrůdu představují kantoři, kteří se minuli povoláním. Dáma, jež se našla v hlídání pozdních příchodů žáků a peskování kolegů za špatně nasazenou roušku, měla být spíše bachařkou, nikoli učitelkou fyziky na základní škole. Profesorka, jejíž studenti odmítají třetí pyžamový den v měsíci a verše „Chocholoušek chocholatý s chocholouškou chtěj do chaty“ z Ferdova slabikáře jim nepřipadají vhodné k recitaci na školní akademii, by se spíše uplatnila v mateřské školce než na víceletém gymnáziu. 

A tak bychom mohli pokračovat dál a dále. Ale aby nedošlo k omylu. Ve sborovnách najdete také spoustu normálních a veskrze sympatických mužů a žen.