Ředitelka roku dveře své kanceláře nezavírá

„V rámci letošního třetího ročníku ankety Ředitel roku jsme obdrželi přes sto nominací z celé republiky, tedy rekordní počet. Odborná porota, v níž figurovali akademici, lidé ze škol i z byznysu, pak na základě nominací, odborných podkladů a on-line setkání s deseti finalisty vybrala vítěze v jednotlivých kategoriích a vítěze absolutního,“ řekla Jana Pácalová, ředitelka společnosti Tutor, která anketu pořádá.

„Letošní finalisté jsou profesionálové a zároveň lidé s velkým srdcem. Jsou nejlepším důkazem toho, že pro post ředitele školy je důležitá obrovská dávka entuziasmu, pokory, ale i schopnost balancovat mezi mnoha profesemi. Jsou totiž výbornými pedagogy, manažery, ekonomy, psychology i marketéry,“ dodala Pácalová.

Absolutní vítěz

U absolutní vítězky Marie Gottfriedové, která vede školu v třítisícovém městě Trmice kousek od Ústí nad Labem, nominující oceňovali, že se jí během patnáctiletého působení podařilo vybudovat místo, kde vedle sebe mohou svůj talent rozvíjet děti s různou mírou nadání bez ohledu na jejich sociální zázemí. A to aniž by to jedny od úspěchu vzdalovalo a druhým bralo šanci ho zažít.

Paní ředitelka přebírala školu s nepříliš dobrou pověstí. Dnes naopak škola vyniká příjemnou atmosférou, individuálním přístupem a jako příklad vzdělávací instituce, kde se nebojí hledat nové cesty, je-li to v zájmu dětí. Své žáky vnímá Marie Gottfriedová jako „nádoby, z nichž každou chce naplnit po okraj“. Ředitelka ZŠ Trmice v náročném sociálním prostředí exceluje výbornou schopností komunikace se všemi stranami vzdělávacího procesu – s učiteli, žáky i rodiči.

A jak vypadá typický den vítězné ředitelky? Jak sama říká: „Můj pracovní den vypadá velmi často tak, že od rána do oběda jsem k dispozici lidem. Dveře mé kanceláře jsou otevřené, přicházejí za mnou kolegové i děti, řešíme společně různé věci, navštěvuji žáky ve třídách, sleduji, jak probíhá výuka, účastním se různých vzdělávacích projektů. Teprve později usedám k nutné ředitelské agendě, věnuji se administrativě a všem méně kreativním ředitelským činnostem. Jsem přesvědčena o tom, že více než manažer, ekonom a úředník musí být ředitel školy kolega a partner. Neměl by být člověkem, který tráví čas pouze ve své kanceláři a tu a tam jako vzácný host zavítá do nějaké třídy, zajde za některým z kolegů a navštíví nějakou událost. Měl by být člověkem, který je v pozitivním slova smyslu namočený do veškerého dění ve škole. Je v intenzivním kontaktu s lidmi, pracuje s nimi, podílí se na všem, co se pod střechou jeho školy děje.“