Není pro učitele nic krásnějšího, než když se k němu hlásí bývalí žáci. A zvou ho na abiturientské večírky. Tam se vždycky nasmějeme!
Po první sklence začnou padat legrační historky. Třeba jak se Mach se Skovajsou pokoušeli při tělocviku podojit tělocvičné nářadí zvané koza. Nebo jak rebel Otáhal při práci na školním pozemku zpíval píseň Černý muž pod bičem otrokáře žil. Třídní vtipálek Rotrekl zas ocitoval sebekritiku, jíž se hájil před tělocvikářkou Levorovou: „Dal jsem si dva volejbalové míče pod tričko, protože mi to přišlo jako dobrý vtip, ale po vašem napomenutí vidím, že jsem se mýlil.“
Šibal Rotrekl přinesl na sraz ohmataný sešitek, kam si během školních let zapisoval žákovské perličky. „Člověk, který zběhl z vojny, se nazývá dezert… Domorodci jsou lidé, co se narodili doma… Prvky řadíme do tabulky, která se jmenuje Mendělejevova perioda… Misantrop je člověk, který jezdí na mise do tropických oblastí…“ Trochu Rotrekla podezírám, že si skutečné výroky přibarvuje citáty z kantorských webů, ale je fakt, že i já sám jsem při výuce leccos zaslechl. Třeba že na Heydricha byl spáchán protektorát a spáchali ho Gabčík a – Babiš.
Při druhé sklence se žáci rozvyprávějí, co dělají dnes. Někdy jsou to dojemné příběhy, jak coby ochranáři přírody zachraňují srnečky z pastí či vyrábějí z použitých PET lahví bioponča. Jisté životní příběhy by člověk snad ani slyšet nemusel – to když se absolventi chlubí, že dělají revizora, exekutora či školního inspektora, že mají internetový obchod s oděvy pro skinheady nebo hrají v kapele Antikristova předkožka. U některých profesí, jako je food influencer či tikťokerka, už ani našinec pořádně neví, co dělají.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.