Divadelní cestou k moderní historii

Za celým počinem stojí režisérka Tamara Pomoriški, dnešní umělecká vedoucí divadla. Společně s mladými lidmi připravuje pod hlavičkou Post Bellum každý rok v lednu i větší představení Paměť jsme my připomínající Mezinárodní den památky holokaustu. Ukázalo se, že spojení dokumentu a divadla je cestou, jak přiblížit mladým lidem moderní historii a propojit je s předchozími generacemi. 

Výzvy doby

Na divadelních kroužcích se scházejí děti a mladí lidé ve věku dvanáct až osmnáct let k semestrálním kurzům. Při patnácti setkáních trvajících hodinu a půl zpracovávají po dohodě s lektorem vybrané téma z historie naší republiky. Sbírají materiál, zkoumají archivy, sledují dokumenty a připravují se na setkání s pamětníkem, který v průběhu práce skupinu navštíví. Pamětníci byli v době, která se zkoumá, v podobném věku jako jsou nyní oni sami. Účastníci si tak dovedou lépe představit, s jakými výzvami či prožitky je daná doba konfrontovala, a mohou porovnat výzvy doby, v níž žijeme, s těmi pamětnickými. 

Při takovém setkání se spisovatelkou a terapeutkou Zuzanou Peterovou, která vyprávěla o dětství v období 50. let, padla například otázka, zda by se tato dvě období dala srovnat. „Absolutně ne,“ odmítla. „To se vůbec nedá srovnat. Tehdy to byla doba plná strachu, člověk netušil, kdy, kdo nebo co na něj vymyslí, že někde řekl nebo udělal. A ospravedlňovat se bylo velmi obtížné. I když se dnes v době pandemie nemůžeme stýkat, můžeme si svobodně telefonovat, psát maily, chatovat. Co se dá srovnat, je strach z toho viru. U něj ale víme, jak můžeme minimalizovat rizika. Ale zamýšlet se v 50. letech nad tím, jak se vyhnout udavačům, to se vymyslet nedalo.“ 

Jak vzniká scénář

Po setkání s pamětníkem sepisují účastníci kurzů formou montáže scénář představení. Lektoři dále pracují s tématy, která ve skupině rezonují, a povzbuzují účastníky k vyjadřování vlastního názoru jak na historické období, tak na současnou situaci. Kromě hereckých dovedností a kultivování vlastního projevu se mladí lidé přirozeně učí spolupracovat ve skupině, vnímat partnera, reagovat na něj a rozvíjet svou představivost i skupinovou citlivost. Výsledná veřejná vystoupení se pak často odehrávají jako site-specific, tedy umění působící v určitém prostoru. Jaké místo je s událostí spojeno, objevují děti z kroužků při společných procházkách s lektory. Díky mobilní aplikaci Místa Paměti národa dostávají možnost poslouchat i autentická vyprávění pamětníků. 

„Jako rodiče jsme nadšení. Dcera si moc užila i kontakt s pamětníky. Vytváříte podnětné, bezpečné a přátelské prostředí, které rozvíjí nejen myšlení mladých studentů, ale i vnitřní lidskost a porozumění. Velmi nám vyhovuje metoda využití příběhu ‚neznámého‘ hrdiny. Protože ten vypráví o lidskosti, která inspiruje, a nabádá k zamyšlení i dnes,“ zaznívá od rodičů.

Zázemí divadelním kroužkům v Praze poskytují Divadlo v Dlouhé, Na Jezerce, Pod Palmovkou, KC Kaštan a nově i Divadlo Bez zábradlí. Posledně jmenovaná scéna hostí speciální divadelní kurz pro středoškoláky. V době, kdy nebylo možné se fyzicky scházet, se divadelní kroužky přesunuly do on-line prostředí a začalo se pracovat se zvukem. Výstupem se staly podcasty či malé rozhlasové hry. Některé z nich byly odvysílány v Českém rozhlase v pořadu Příběhy 20. století.