Nicky, Věra, Kalamita!

Nicholas Winton a Sára Kalamita – co mají společného? Navenek nic, protože ten první byl reálný, zatímco ta druhá je jenom napsaná (a nakreslená). Ale při bližším ohledání příběhů, v nichž mají hlavní roli, by se něco našlo: slušná porce naděje. Ta se člověku hodí vždycky, a v časech, co se valí kolem dneska, ještě víc.

Příběh toho prvního napsal a nakreslil Petr Sís. O tu druhou se podělily Eva Papoušková (slovo) a Galina Miklínová (obraz). 


Na dávné pohlednici

Nicholase Wintona dobře známe. Příběh toho odvážného bankéře, který přijel těsně před druhou válkou z Anglie do přiškrceného Československa, aby zachránil před jistou smrtí skoro sedm stovek židovských dětí, je už málem legendou. 

A lyrik Sís (1949), Čechoameričan, vyrostlý na kultuře svobodomilných hippies, tu legendarizaci dál prohlubuje. Je snivý a hraje na emoce, je dobrodružný a zvýrazňuje tiché, neokázalé hrdinství jednoho obyčejného člověka, který prostě dělal, o čem byl přesvědčený, že musí: pomoct druhému, notabene slabšímu, a ještě k tomu znevýhodněnému nepříznivou dějinnou situací. 

Sís jede i v novince Nicky & Věra (vydal Labyrint) svou výrazovou linku. Jeho rukopis je dobře poznatelný hned z obálky, jeho text stručný a jasný, jeho obraz fantazijně rozostřený, zamlžený – jako na dávné pohlednici, vytažené ze zapomenutého kufru na půdě nebo ve sklepě. A ta Věra, co je s Nickym v názvu? To je jedna z těch zachráněných. Její příběh se vine knihou paralelně s tím Wintonovým, aby vynikly přesgenerační, a vlastně i přeshraniční souvislosti. Aby bylo jasné, že ten potřebný „druhý“ může být o patro níž ve vašem baráku stejně jako na druhém konci zeměkoule.

Placená zóna