Vážený pane ministře…

Ať se obklopí lidmi z praxe a s praxí. Ať poslouchá poradce, kteří nemají staré myšlení, jsou vstřícní změnám a nebojí se je konečně prosadit. Ať nenechá zavírat školy, nedovolí selekci dětí, zruší či alespoň maximálně eliminuje víceletá gymnázia a začne brát kvalitní soukromé školy jako rovnocenné partnery. Ať stanoví etický kodex pedagoga. Ať provětrá nefunkční pedagogicko-psychologické poradny, ať financuje dobrého psychologa na každé škole, změní maturity a přijímačky na střední školy a pokusí se přesvědčit i školy vysoké. Ať něco udělá s pedagogickými fakultami a jejich neschopností vzdělávat pedagogy. A ještě bych mu poradila, aby byl konzistentní, čitelný a vydržel. To by pro začátek mohlo stačit. 

Gabriela Juránková, ZŠ Hello, Ostrava-Poruba 

Panu ministrovi bych poradila, aby zavedl čtrnáctidenní vánoční prázdniny stabilně každý rok. Nikdo nechápe, proč se pořád držíme soudruhy zavedeného zvyku mít Vánoce každý rok jinak dlouhé. Dále bych mu poradila, aby se místo podpory IT technologií zaměřil na podporu práce s dětmi. Jak je možné, že metodici prevence nemají sníženou přímou pedagogickou činnost vůbec? Jak je možné, že výchovný poradce má sníženou přímou vyučovací povinnost méně než metodik IT technologií? Pochopte, pokud je ve škole pět set dětí, metodik prevence lítá jak hadr na holi, aniž by měl sebemenší úlevu z výuky. Výchovný poradce má přímou pedagogickou činnost sníženou o tři hodiny. Ale člověk přes počítače o pět hodin. Takže je nejspíš důležitější, aby běžela wifina, než aby se ošetřila třída, kde to moc nefunguje. Pan ministr by měl naopak velmi podporovat práci s třídním kolektivem. Zavedení třídnických hodin jako integrální součásti vzdělávacího procesu i existenci školních psychologů na všech typech škol. Ale to by musel systematicky. Předně by musely pedagogické fakulty zakomponovat do kurikulárních plánů přípravu budoucích pedagogů pro práci se skupinou, aby byli učitelé schopni vést třídnické hodiny dobře. I stávající pedagogové by museli být dobře připraveni na vedení třídnických hodin, například formou sebezkušenostního výcviku, aby to byl prostor pro rozvoj třídy i jednotlivce, ne prostor pro odškrtávání omluvenek v žákajdě. Dále by měl vzniknout specializovaný obor „školní psycholog“, protože to není ani dětský, ani dospělácký psycholog, ten musí zvládat jak děti, tak učitele, tak rodiče, jak jednotlivce, tak skupinu… A pak by se pan ministr mohl hluboce zamyslet nad profesní podporou pedagogů. Zda mají dostatek prostoru pro další vzdělávání. Zda jsou jim nabízeny kvalitní a cenově dostupné vzdělávací projekty. Zda by nestálo za to snížit počet hodin přímé pedagogické činnosti, alespoň na úroveň začátku 90. let, tedy 19 hodin. Zda by se neměl počet hodin přímé pedagogické činnosti v úvazku mírně snižovat podle počtu odučených let. 

Veronika Válková, Gymnázium Na Pražačce, Praha