Má vaše dítě zuby jako starý Slovan?

Profesor Racek pracuje jako ortodontista. Po téměř šedesáti sedmi letech praxe si dovoluje v práci lehce polevit, takže si na dveřích jeho ordinace v rozpisu ordinačních hodin přečtete, že „Středa se neudržuje“, nicméně skrze dveře slyšíte, jak komusi podává telefonicky konzultaci k záměru pořídit si zubní implantáty, vzápětí z ordinace vyjde doktorand, který s panem profesorem probíral disertační práci, a vymění se s dětským klientem přicházejícím na kontrolu rovnátek.

Většinu dětských pacientů si pan profesor pamatuje jménem, zdraví je slovy „Nazdárek!“ a přeptá se na změny ve školních i osobních reáliích, které probíral s dotyčným při poslední návštěvě. To vše prosím v době, kdy se většina lékařů dívá do počítače místo na pacienta.

Tedy: Jaké zuby měli staří Slované v porovnání s námi?

Na toto téma jsme prováděli odborný výzkum. Spolu s antropology Národního muzea jsme vyšetřili lebeční ostatky staroslovanského pohřebiště z období Velkomoravské říše v Ducové u Piešťan. Výzkum ukázal, že populace, která žila na našem území v období Velkomoravské říše, měla lebky užší a delší než populace současná, ale zubní oblouky byly významně širší a lépe utvářené. Pokud se ortodontické vady v historické populaci vyskytovaly, zdaleka nebyly tak závažné pro funkci chrupu jako v současné době. Dnešní populace má lebky širší, ale zubní oblouky významně užší a s nedostatkem místa. Důsledkem je stěsnání zubů a jejich nepravidelné postavení.

Kolik procent starých Slovanů mělo ortodontické vady?  

Stěsnání zubů se v naší historické populaci vyskytovalo pouze ve třech procentech, v současné populaci téměř ve čtyřiceti procentech!

Co způsobilo, že se zubní oblouk tak výrazně proměnil?

Důležitou úlohu sehrávaly stravovací návyky. Stravu staří Slované konzumovali méně tepelně upravenou s větší svalovou námahou a to vedlo k lepšímu rozvinutí zubního oblouku. Vliv na jeho utváření měly také abrazivní látky obsažené v mouce mleté na mlýnských kamenech. Strava recentní populace nevyžaduje zdaleka takové funkční zatížení chrupu jako dříve. Svou úlohu pak sehrály i genetické a mutační faktory.

Jak probíhala péče o zuby u dětí v období vašeho dětství? 

Poprvé jsem byl u zubní lékařky ve věku pěti nebo šesti let. Specializovaná stomatologická péče se poskytovala spíše na klinických pracovištích. Běžnou péči zajišťovali obvykle praktičtí stomatologové, kteří současně ošetřovali i děti. Specializovaných dětských stomatologů mnoho nebylo. 

Měly děti tehdy běžně k dispozici zubní kartáček?

Kartáčky byly k dispozici, zubní pasty také. O zubních kartáčcích se zmiňuje již řecká a římská literatura: šlo o tyčinky z větévek aromatických dřevin, které se rozkousaly, konec se roztřepil a pak se těmito vlákny čistily zuby. Je zajímavé, že dnes nastala určitá renesance tohoto typu čištění a má své zastánce. Zubní hygienistky touto pomůckou příliš nadšené nejsou, ale určitý efekt připouštějí. 

Nosil jste také rovnátka?

Měl jsem snímací aparát, ale s nevelkým výsledkem. Nepohodlný objemný přístroj jsem nerad nosil, fixní přístroje ještě neexistovaly. Léčba fixními aparáty se stala doménou teprve v pozdějších letech převážně na klinických pracovištích. Dnešní snímací přístroje z kvalitních materiálů jsou pro dětské pacienty mnohem komfortnější.

Jak vypadala preventivní péče o zuby ve vašich lékařských začátcích? 

Mohu říct, že preventivní prohlídky školních dětí byly dobře organizovány v době, když jsem po ukončení studia na lékařské fakultě nastoupil na umístěnku do severočeského pohraničí, tehdy Libereckého kraje. Bylo to v letech 1955–60. Vystřídal jsem různá pracoviště, často také opuštěné ordinace po odchodu německých lékařů. Náročná, až drsná byla práce v pojízdné zubní ordinaci, zabudované v tehdejší novince, dnes již historickém voze Praga RN. Zejména v zimě, protože v autobuse jsme byli také ubytováni. V zadním prostoru sestra, vepředu u motoru já a řidič. Proud jsme odebírali přímo z drátů venkovního vedení. Řidič byl trochu při těle, a tak jsem připojování ambulance na veřejnou elektrickou síť musel převzít já. Stoupání na dřevěné stožáry pomocí kovových háků jsem jakž takž zvládl. Obtížné pro mne ale bylo balancovat s dřevěnou tyčí se svodným kabelem a hledat ve spleti drátů elektrického vedení fází. Až jednou, kdesi v zamrzlé zasněžené pohraniční vísce, tento můj pokus nevyšel a jen velkým štěstím se mi nestal osudným. A tak mi ty lezecké háky sebrali, zakázali šplhat po sloupech a zajistili techniky, kteří nás pak připojovali. Děti docházely k preventivním prohlídkám podle plánu. Zjišťovali jsme výskyt zubního kazu, prováděli fluoridaci zubů a podle potřeby jsme pak děti objednávali k ošetření.