Bububu! Bojte se!

Strach je emoce, která nás učí opatrnosti a zbavuje nás naivity v kontaktu s realitou. Bez strachu není odvahy, ale nadměrný strach může vést k fanatismu, nepřiměřeným reakcím, impulzivitě i „zamrznutí“. Správný strach má – na rozdíl od nejasné úzkosti a nekonkrétních obav – konkrétní podobu. Učí nás dávat si pozor, být opatrní, a trénujeme-li odolnost proti strachu, stáváme se otužilejšími a odvážnými. 

Užitečnost strachu

Přemýšlíme-li o užitečnosti strachu jako o život zachraňující emoci, uvažujeme nejčastěji o něčem konkrétním, co se ale týká nikoli současného dění, nýbrž minulosti a budoucnosti. Bojíme se opakování něčeho, s čím jsme se setkali nepřipraveni, vylekalo nás to a co si díky tomu „navždy“ pamatujeme. Něčeho, co nám nechalo nějakou nepříjemnou vzpomínku a co by se mohlo v budoucnu opakovat. 

Takový strach má jméno – třeba se bojíme, že by nás mohl (zase) pokousat pes, mohli bychom (zase) zabloudit v lese nebo se (zase) stát obětí útoku. Máme to, co nás potkalo, vysloveně před očima, jsme díky tomu poučenější, naučili jsme se díky negativní zkušenosti dávat si pozor na své činy a rozhodnutí. Taková opatrnost ve známé situaci – tedy již ne strach z neznáma – nás může ochránit, otužit, zbystřit vnímání a učit soustředění a racionálnímu jednání v současnosti i do budoucna.