Infantilní televizní seriál Teletubbies určený pro předškolní děti zná kdekdo, ale říká vám něco Mimi kino? Ne, není to kino pro mimina, ale pro rodiče s malými dětmi, kteří chtějí chodit do biografu na dospělácké filmy.
Řada kin už nabízí tuto službu inzerovanou následovně: „Během projekcí je šero, nikoliv tma. Uvidíte na plátno i na děti. Hlasitost filmů je oproti běžným projekcím snížená. V sále je k dispozici deka a hračky. V kině je k dispozici zázemí s přebalovacím pultem. A hlavně: ostatní tam mají děti také. Takže se nemusíte stydět, když vaše děcko začne plakat nebo s ním budete muset neustále odbíhat. Na projekci mohou přijít i lidé, kteří děti nemají, ale musí respektovat vše, co je uvedeno výše, a smířit se s horším diváckým komfortem.“ Pro někoho možná bezvadný nápad, pro jiné zas zpovykanost srovnatelná s dětskými hernami v hospodách či přídavnými cyklo-vozíčky za bicykly dospěláků, v nichž se natřásají batolata za tím účelem, že si jejich rodiče nedokážou nic odpustit. Ale třeba se kojenci v kině při Tarantinovi vzdělají jako svého času brouk Pytlík.