Moji šotci nejsou škodiči

Jak vás napadlo napsat knihu o tiskařských šotcích? 

Vlastně už ani nevím, odkud první impulz na tuto knížku přišel. Nejspíš mě inspirovala bankovka „zairovka“ s chybotiskem, která skutečně existuje. 

Šotci jsou škodiči. Jaké je to pro spisovatele delegovat do knihy pro děti negativní hrdiny, když literatura by měla podle obecného povědomí děti vychovávat? Anebo nemusí?

Ale moji šotci nejsou škodiči, to se jich musím trochu zastat. Pracují pod přísnými pravidly šotčího zákoníku, který jasně říká, že šotci mohou lidi jenom pozlobit a pobavit. Samozřejmě i mezi šotky se najdou výjimky a objeví se kdosi, kdo daná pravidla poruší. A v tom je příběh právě výchovný. Nutí děti rozeznat hranici mezi ubližováním a jemným škádlením. 

Šotci se opíjejí inkoustem, padělají peníze, největší padouch uzavře „smlouvu s ďáblem“. To jsou atributy příběhů pro dospělé čtenáře. Jak se s nimi pracovalo v dětské literatuře?

Popravdě moc dobře. Snažila jsem se zpracovat vážnější dospělácká témata tak, aby o nich děti nejen přemýšlely, ale hlavně aby se u čtení smály. Knížka Tajná mise šotka Mařínka je psaná jako velmi veselý a pozitivní příběh. Věřím, že svůj účel splní a děti se pobaví a přitom se i ledacos nového dozvědí. 

Nenecháváte děti nahlížet do světa dospělých poprvé. Ve vaší knize Poselství blíženců pátrají malí hrdinové po Necronomiconu, což je magická kniha z příběhů hororového spisovatele H. P. Lovecrafta…

Ano, Poselství blíženců je kniha určená pro starší děti. V tomto věku už děti tajemno a mystiku často vyhledávají. Chtěla jsem jim nabídnout knihu, která je plná tajemství a napětí. U knížky o šotcích je to jiné, u té by se měly děti hlavně zasmát. 

Tajné misi šotka Mařínka dominují slovní gagy. Jak na humor „popletených slov“ reagují malí čtenáři?

Pokud mohu soudit z prvních reakcí dětí, zdá se, že se jim tento styl humoru líbí. Připravila jsem si ke knize besedu, na které si s dětmi mimo jiné hrajeme na šotky a upravujeme slova. Tato část besedy měla zatím pokaždé velký úspěch.