Naše babi
Přítomné číslo Rodiny a školy otevírá téma, které se dnes příliš nenosí. Stáří, nemoci, ubývání fyzických i duševních sil, ba někdy i radikální mentální úpadek – a to vše ještě v rodině, kde jsou svědky chřadnutí našich blízkých také děti. Ale i tato neradostná etapa patří k životu rodiny a je třeba se s ní popasovat.
A možná to není čistě jen neradostný čas. Publicistka Sabrina Karasová, která pro nás z vlastní zkušenosti popsala soužití rodiny se seniorem trpícím demencí, jen tak na okraj v emailu podotkla: „Nemysli si, ona to hlavně v té střední fázi, kdy už všichni vědí, že je tu nemoc, bývá i dost prča. Vznikají surrealistická zákoutí (peněženka v mrazáku, těsto ve skříni) a báječná slovní spojení. ‚Chceš micinu?‘ ptá se babička chovající na klíně kočku, když zpozoruje, že je ti zima. Ano, myslí mikinu.“
Vzpomínám si při této příležitosti na dědečka jedněch známých, který trpěl Alzheimerovou chorobou, ale stále chtěl být soběstačný a na nikom nezávislý. A tak mu to rodina umožnila, i když ne tak docela. Jelikož si bral své léky ve zcela špatném pořadí a množství, dávali mu do lékovky lentilky a pak mu jaksi mimoděk podstrčili správné pilulky. Jakožto zanícenému houbaři umožnili dědečkovi chodit do lesa, jen mu pak doma z košíčku vybrali všechny jedovaté muchomůrky, které přinesl.
A na mysl mi samozřejmě přišla i moje babička, vlastně babi, poněvadž byla z Plzně. Ještě dlouho po sedmdesátce se držela, ale pak začala scházet i ona. Poprvé jsme si to uvědomili, když se na prvního máje jako každý rok nevypravila na manifestaci do Prahy na Džbán. Ano, šlo o celoživotní zapálenou komunistku, což bylo to jediné, v čemž jsme se neshodli. Pak začala ztrácet zájem o lidi. Telefon brala jen od půl deváté ráno do deseti, kdy ji mohl zavolat někdo z rodiny. Na nikoho cizího už zvědavá nebyla. Nakonec skončila v hospicu svatého Lazara. V pokoji nad postelí jí visel obrázek Panny Marie. Naštěstí už v té době babi velmi špatně viděla. „Honzíku, je na tutý fotce Lenin, viď?“ ukázala babička na mariánský obrázek, když jsem ji přišel do hospicu navštívit. „Je to Lenin, babi,“ odvětil jsem. Za pár dní pokojně zesnula.
Asi nemusím dodávat, že si celý život starých lidí neobyčejně vážím. Rád se s nimi dávám do řeči a hlavně jim naslouchám. Jak říká klasik: Není nad hovor se starší dámou… V přítomném čísle Rodiny a školy najdete samozřejmě témat daleko víc, ale to už nechám na vás.
Přeji dobré počtení a příjemné prožití prázdnin.
INFORMATORIUM 3-8 je časopis pro výchovu a vzdělávání dětí od 3 do 8 let v mateřských školách a školních družinách. Najdete v něm rozhovory s osobnostmi české pedagogiky, psychologie a dalších oblastí souvisejících s výchovou a vzděláváním, nápady na cvičení s dětmi, zajímavé hry a pracovní listy, zajímavosti, které „hýbou“ světem předškoláků a malých školáků. Připravujeme pro vás také články týkající se zdraví dětí i dospělých a též náměty pro tvořivou práci. Nechybí inspirace z mateřských škol. Náš časopis vám umožní nahlédnout do všeho, co zajímá mateřské školy a školní družiny!