Pornholismus ničí i děti

Od vzniku internetu se téma sexu a zvláště pornografie navíc šíří mírou do doby ještě před dvěma generacemi nevídanou. Dopady této virtuální eskalace si stále příliš neuvědomujeme, nepřipouštíme a nepočítáme s nimi. 

Od zvědavosti k diagnóze

Česká asociace psychoterapeutů nedávno uspořádala seminář Odvrácená strana pornografie. Řečník Pete Lupton z organizace NePornu (www.nepornu.cz) přednášel o tom, jak se v naší společnosti rozmáhá závislost na pornografii neboli pornholismus. A jak o této závislosti většina lidí neví a jak se ti, kdo jí trpí, nikomu nesvěřují. A pozor, pornholismus se týká nejen dospělých a dospívajících mužů, jak bych si jednoznačně myslela, ale i žen a také – světe, div se! – dětí. 

Statistiky sice chybějí, protože oficiální psychiatrické diagnostiky ještě neumožňují závislost na pornografii identifikovat přesně, ale WHO už chystá klasifikaci ICD-11 a reviduje diagnostické nástroje. Brzy bude možné lépe pornholismus zjistit a statisticky zkoumat jeho výskyt v naší populaci. 

Zatím nám nezbývá než dívat se do zahraničí. Podle amerického výzkumu Barna Research z roku 2016 se ukázalo, že jednou měsíčně porno sledovalo nad 75 % dospělé populace. Přitom mužů bylo o pouhá tři procenta (79 %) více než žen (76 %). Několikrát týdně se sledování pornografie věnovalo 63 % mužů a 25 % žen – tato frekvence již byla považována za závislost. 

Ve stejném výzkumu se ukázalo, že děti se s pornografií ve virtuálním prostoru setkávají už v mladším školním věku, tedy někdy ve věku osmi až jedenácti let. V tomto období sociální nezralosti jde nejčastěji o zvědavost a experimentování, ale právě v tomto věku mohou závislosti, tedy i pornholismus, vznikat snáze než později.