Tak už máme za sebou maturity. A to včetně didaktických testů z češtiny, jež připravuje společnost Cermat. Redaktorka Veronika Bednářová zhodnotila letošní ročník v časopisu Reflex takto: „Přijímací zkouška od Cermatu testuje vědomosti dětí z českého jazyka způsobem příkladně nekreativním a demotivujícím. Jsou to testy podlé a založené z velké části na chytácích a výjimkách. Děti učí rodný jazyk spíš nenávidět než milovat.“
Jedna věc je téměř jistá – letošní maturanti nesáhnou po románu Petry Hůlové Paměť mojí babičce. Krkolomné hledání mongolských slov v textu jim tuto prózu dozajista nepřiblíží. Ještě víc to schytaly výtvarnice sestry Válovy, jež byly za socialismu těžce proskribovány. Jejich pohnutý životní příběh posloužil Cermatu coby makulatura k pochybným kvízům. Slovíčkaření, zda malování dělnického prostředí v jeho nahotě znamená, že výtvarnice malovaly mužské akty, je trapné. Pídění se po vokalizovaných předložkách v pasáži o úmrtí jedné z malířek a zdrcujícím žalu druhé, nevkusné. Je to podobné, jako když žáci v minulých ročnících hledali epizeuxis ve vězeňských verších Jana Zahradníčka. Jako by snad o to šlo?!