Logohrátky na vlastní kůži

Syn je v péči klinické logopedie již půl roku. Má potíže s motorikou mluvidel, neumí vyslovovat hlásky L, R a Ř. Navíc je syn hodně akční, hůře se soustředí, cvičení s ním není vůbec jednoduché, ale paní logopedka s ním má velikou trpělivost. V rámci péče klinické logopedie jsme se během terapií zaměřovali na rozvíjení motoriky mluvidel, prováděli jsme masáže a posilovali jazyk speciálními cvičeními, abychom oddělili pohyb jazyka a čelisti. Terapeutický plán byl nejprve zaměřený na zlepšení motoriky mluvidel a teprve poté mělo dojít k nácviku hlásky L. Po zvládnutí této artikulačně lehčí hlásky měl přijít nácvik těžších hlásek R, Ř. 

Jednoho osudného dne, když jsem si vyzvedávala syna ze školky, mi paní učitelka s radostí řekla, že po návštěvě pana Boury v rámci Logohrátek se syn naučil vyslovovat L a R. Syn byl také nadšený. S radostí mi ukazoval, jak to děti pan Boura učil. Bylo mi to velice divné už na první pohled, ale říkala jsem si, že za dva dny jdeme do ambulance klinické logopedie a tam to proberu s naší logopedkou. 

Když syn ukázal paní logopedce vrčení motoru, díky kterému říká R, a způsob artikulace hlásky L, musela si paní logopedka sednout, protože to bylo úplně špatně. Následně mně i mému synovi vysvětlila, proč je to špatně. Syn sice vrčel pěkně, ale vadně. Místo kmitání jazyka dělal zvuk chvěním rtů. Pokud syn zkoušel hlásku L, dával vždy jazyk mezi zuby. Syn byl z toho smutný. 

Poté začala hodina logopedie. Bedlivě jsem sledovala, jak syn cvičí. Pokaždé, když mohl, udělal něco, co je učil pan Boura. Bylo to totiž mnohem snazší, ale bohužel špatně. Byla jsem dost smutná, protože předchozí hodiny logopedie jsem viděla, jak se syn lepší, a najednou jsem měla pocit, jako bych s ním na terapii přišla poprvé. V tu chvíli jsem si uvědomila, kolik asi maminek je na tom jako já se svým synem, kolik dětí bylo šťastných a s radostí svým maminkám říkalo, jak je pan Boura naučil krásně říkat R. Kolik logopedů je na tom stejně jako naše paní logopedka. Bylo mi z toho do breku. 

Doma spolu cvičíme každou volnou chviličku a syn se opět zlepšuje. Ale pořád, i když je to už delší dobu, co pan Boura školku navštívil, má syn tendence na mě při rozcvičení zkoušet zvuk motoru. Zážitek z Logohrátek byl pro syna tak silný a nesprávné a jednoduché vyvození hlásky bylo tak snadné a lákavé, že se k němu rád vracel a určitý čas odmítal ta nudná cvičení se špátlí, která dostával v rámci cvičení klinické logopedie. 

Neříkám, že návštěva pana Boury byla zcela špatná. Hrál si s dětmi a bylo vidět, že děti to baví a jsou šťastné, proto si myslím, že by měl pokračovat v návštěvách, ale určitě ne se svým programem Logohrátky, ale jen jako Hrátky s dětmi. Za sebe bych ráda poděkovala naší paní logopedce za trpělivost a správný postup, protože vím a vidím, že její práce, která vyžaduje delší čas a nelze vždy cvičit jen zábavnou formou, nese své výsledky.

Jitka, 36 let

Vyjádření logopedky

Na podobné, neodborné a poškozující postupy narážím často. Nadšení a chuť pomáhat spolu s nekompetentností, neznalostí a neodborností umějí nepáchat velké škody. Chybí i právní odpovědnost za následky svých „dobrých úmyslů“. Spolu s nedostatečnou úrovní znalostí je to veliký problém „logopedů“ ve školských zařízeních, případně komerčně zábavných programů či „poraden“. 

Kompetencí speciálních pedagogů je rozvoj komunikačních dovedností, nikoli terapie výslovnosti. K té jsou nutné kvalitní vědomosti a dovednosti. U artikulace jde o znalosti přesné motorické i sluchové podoby hlásky. Je nutné znát princip tvoření hlásky a být schopen rozpoznat chybné tvoření, umět dítě správně vést. Nikoli chválit chybnou podobu hlásky. To se zde bohužel stalo a tím pan Boura minimálně chuť dítěte ke správnému cvičení poškodil. 

Klinická logopedie je zdravotnický obor s garantovanou úrovní znalostí a postupů, s jasnými pravidly zdravotnického vzdělávání, právní odpovědností. To vše speciálním pedagogům chybí.

PaedDr. Zdeňka Koppová, klinická logopedka