Využít svůj potenciál a něco po sobě na světě zanechat. Inspirovat, přispět svým kouskem dobra. Z duchovního hlediska vyrůstají kořeny motivace z víry, že člověk není středobodem vesmíru.
Když jsem se dozvěděla, že toto číslo bude o motivaci, zaradovala jsem se. To je téma! Velice živé nejen v životě a poslání novodobé farářky. Velmi často se mi v poslední době do různých úvah, promluv a kázání dostává citát Jana Wericha: „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Tato Werichova věta mi rezonuje s biblickým posláním být světlem světa (a solí země). Využít svůj potenciál, své schopnosti a něco dobrého tady v životě po sobě zanechat – a tím teď nemyslím jen děti, byť ty jsou, zcela bez pochyb, Boží. Inspirovat, přispět svým kouskem dobra. Bezesporu je k tomu potřeba – vedle poznání sebe samých – motivace, důvod, proč vlastně něco takového dělat. Proč životem raději jen tak neproklouzávat, nespokojit se s pouhým užíváním si? Proč se zabývat nějakým vyšším cílem?
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.